Článek
"Au, ty debile, ty svině, pusť mě," ozývá se ze skupinky asi šesti osmiletých chlapců, kteří se svíjejí na podlaze a mlátí se hlava nehlava uprostřed společenské místnosti jednoho krásného dřevěného hotýlku na Sázavě. "Denisi, pusť Matěje, Stando, Hakime, nechte toho," přibíhá ke klukům speciální pedagožka Hana Štrossová v závěsu s houfem rodičů. "Kluci jsou fajn, jen jsou trochu divocí. Vidíte vlastně celou naši třídu, víc se nedá zvládnout," říká udýchaně.
Cirkus a krocení divokých zvířátek. Nebo dětí? Foto Speciální škola Zlíchov
"Tak kluci, teď půjdete s tátou a mámou na pokoj a připravíte si masky. Náš cirkus začíná přesně ve tři. A ať jste tady přesně," vyprovází pedagožka vzpouzející se kluky a vysvětluje: "Problém je, že jejich chování vyčerpává a popuzuje všechny kolem nich. Proto mají takové děti problémy už od školky. Potřebují zvláštní péči i výuku a hlavně hodně laskavosti a pozornosti. No a to se jim tady snažíme poskytnout především," vysvětluje "pančelka" Hanka.
"Škola v přírodě" s rodiči
Co to vůbec je za zvláštní akci, kde tráví dohromady a (dobrovolně) víkend rodiče, učitelé a jejich žáci? Účastním se jednoho z pravidelných výjezdů druháků zlíchovské speciální školy. Pedagožka Hana Štrossová a etoped Miloslav Čedík se totiž v projektu, na který dostali grant od pražského magistrátu, snaží propojit prostředí školy a domova, kde spolu běžně komunikují pouze dvě oddělené komunity - buď žáci s učiteli, nebo děti s rodiči.
Po cirkuse následovala veselá tancovačka. Vpravo paní učitelka Hana Štrossová. Foto Speciální škola Zlíchov
"Snažíme se, aby se děti, rodiče i pedagogové v průběhu zhruba čtyř víkendových výjezdů ročně mimo Prahu poznali a naučili se spolu efektivněji komunikovat. Děti se poznají lépe a z jiných stránek než ve škole. Rodiče také získají jiný náhled na své i cizí děti. Poznají, že nejen spolužáci jsou "ti špatní", ale že i vlastní miláčci jsou často agresory," vysvětluje Míla Čedík cíle projektu. Nápad se podle Štrossové zrodil před třemi lety, když šikana v její třídě začala být neúnosná, a bylo proto zoufale potřeba přijít s novým a účinným projektem.
Jeko šafránu
Přestože dětí s poruchou pozornosti a hyperaktivitou je v Česku pět až sedm procent, české školství jim nabízí jen omezené možnosti vzdělání. V republice sice existují různé speciální a zvláštní školy, ty se však většinou zaměřují na jinak postižené žáky - například na ty s vážným mentálním postižením, děti s poruchami učení, autistické žáky atd.
Když se Hakim s pomocí rodičů a učitelů soustředí, umí vyrobit krásné věci. Foto Speciální škola Zlíchov
Pro děti s SPCH při těchto školách existují jen přidružené programy, důraz je většinou kladen někam jinam. Speciální škola na Zlíchově patří k hrstce škol, které se SPCH na území Česka zabývají výlučně. (K jiným patří napřiklad Speciální škola v Olšinách v Praze a další - poznámka redakce).
A co se týče víkendových výjezdů z iniciativy učitelů, ty už jsou podle rodičů naprosto unikátní... "Neumíte si představit, co tyhle akce a vůbec celý přístup na škole pro nás znamená. Nechceme nikoho propagovat pro nic za nic, ale nám se skutečně změnil život," tvrdí shodně rodiče, kteří na chvíli ponechali děti v horlivých přípravách na vystoupení v cirkuse a přišli k baru na kafe nebo "na jedno".
Konec úzkosti
Děti s poruchami chování a jejich rodiče to v životě opravdu nemají lehké. Malí zlobilové jsou nesoustředění, impulzivní, chvíli neposedí, nálady se jim mění každou chvíli, sprostě nadávají, spolužáky klidně uhodí a pak toho hned litují, mají záchvaty vzteku. Většina z kluků, kteří se účastní sázavského výjezdu, prošla několika mateřskými školkami: učitelé většinou "doporučili" změnu školy, protože jsou prý nezvladatelní. Pak často následoval nějaký ten odklad školní docházky s tím, že jsou ještě "nezralí". Když nastoupili do "normální" základky, proměnila se docházka takového žáka v peklo pro něho samého, jeho kamarády i učitele.
Chvíli neposedí... Hakim s Matějem a se Standou u stolního fotbalu. Po několika minutách se hra změnila ve rvačku. Foto Speciální škola Zlíchov
"Hakim chodil do normální školy strašně nerad. Neměl žádné kamarády. Aby při hodině nezlobil, paní učitelka posadila Hakima do poslední lavice, a tu ještě posunula dozadu, až úplně ke zdi," popisuje neveselý úděl svého syna na "normální" základce Eva Dospivová.
Speciální školu pro děti s poruchami chování na pražském Zlíchově většina z rodičů nalezla až přes "několikáté koleno". Zprvu jí moc nedůvěřovali, přiznávají. O co však bylo větší jejich překvapení, když se minulý rok (když byly děti v první třídě) po pár měsících ukázalo, že děti jsou spokojené a že se stížnosti neřeší po telefonu a přes rodiče, ale přímo mezi žáky a učiteli.
Zázračný cirkus
"Vážené dámy, vážení pánové, prosím pozorrrrrr," oznamuje náhle principál cirkusu ve fraku alias paní učitelka Hana Štrossová. "Jako první vystoupí věštkyně v růžovém a divoký medvěd Standa. Pak vystoupí divoké šelmy Matěj a Terezka a..."
Rozhlížím se po místnosti plné hluku a veselí, naplněného dětského očekávání a zářících očí rodičů, kteří se na chvíli vrátili do dětských let. Napadá mě, že při svém pobytu v téhle veselé komunitě jsem se marně snažila narazit na někoho, komu by se akce nelíbila, kdo by na ní viděl mouchy, byl nespokojený nebo naštvaný.
Možná to je nejlepší doporučení pro všechny rodiče a děti, kteří bojují proti společnému nepříteli jménem SPCH.