Hlavní obsah

Nejlepší káva je ze zastíněných plantáží

Právo, Jana Hanušková

„Mám ráda víno i kukuřici, ale jen plantáže s kávovníky přírodě vydatně pomáhají. Pokud je tedy pěstujete zastíněné, tak jako my. V prvním patře jsou keře s kávou, ve druhém třeba pomerančovníky. Daří se tu broukům i ptákům,“ říká Merisa Moolick Gutiérrezová, Mexičanka, která svou kávu prodává pod značkou Hacienda de Pacho.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Merisa suší na své farmě kávová zrna na obrovských sítech. Hotovou kávu prodává asi za 260 korun za kilogram.

Článek

Kávovníkové plantáže má nedaleko města Coatepec ve státě Veracruz v Mexiku. Na východě sice Veracruz omývá Mexický záliv, ale jsou tu i hory nezbytné pro růst kávovníků. Těm se daří v nadmořské výšce 1400 až 2000 metrů. Ideální teplota je pro ně od 18 do 22 °C.

Merisa se do Mexika vrátila před čtyřmi lety, předtím pracovala s manželem ve Spojených státech. Dnes rodina žije na venkovské usedlosti po předcích v obci Pacho Nueve.

„Ještě v roce 1910, na začátku revoluce, patřilo k naší haciendě kolem 1200 hektarů půdy, teď hospodaříme asi na pětadvaceti,“ dodává.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Haciendu koupil Merisin dědeček v roce 1840.

Sběr v prosinci

Během pochodu ke kávovníkovým plantážím, jež na první pohled vypadají jako neprostupná džungle, se do nás nemilosrdně opírá prudké slunce.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Mexiko

Na začátku prosince je nejlepší čas na sběr zralých plodů. Rostliny jsou rudými kuličkami bohatě obsypané, statný Jorge je dokáže očesat během pár vteřin. Dužnaté peckovice bez stopky – od větví se oddělují třesením – ukládá do malého proutěného košíku, který má uvázaný u pasu. Kdo tuhle práci dělá, stejně jako my, poprvé, nejprve se musí naučit ten správný hmat.

„Když jste šikovní, naplníte košík za patnáct minut, jeden člověk tak sklidí za osm hodin sedmdesát až devadesát kilo kávy,“ říká muž, který se o kávu stará od prvních rostli­nek až po zralé plody určené ke konzumaci.

Už během sklizně rozhoduje, která semínka půjdou zpět do země. Plod, tzv. peckovice, obsahuje obvykle dvě pecičky, každá z nich má jediné semeno s podélným žlábkem. Z jednoho kilogramu semen vyroste na tisíc rostlin kávovníku arabského, oblíbené arabiky.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Právě dozrálé kávové třešně

„Poprvé je třídíme už po dvou týdnech, vybírají se jen nejlepší kusy. Osmnáct měsíců trvá, než se na kávovníku objeví plody. Rostliny vydrží 25 až 30 let,“ dodává Merisa, když obhlíží svých patnáct hektarů s kávou.

„Jsme v oblasti s největší koncentrací kávovníků ve Veracruzu, pěstuje se tady na víc než pětačtyřiceti hektarech, na jednom je až pět tisíc keřů. Díky vzrostlým stromům zrají pomalu, káva je pak kvalitnější.“

Podle ní je největším nepřítelem rostlin plíseň, která se probouzí k životu po dešti. Bránit se proti ní dá postřiky nebo křížením odrůd kávovníku, arabiky a robusty. Plíseň se rozmohla v 70. letech minulého století, původní kávovníky rostly i sto let.

Natrhané plody pak putují dál na Merisinu Haciendu de Pacho do obce Pacho Nueve. Zemědělskou usedlost s rozlehlými místnostmi a vysokými stropy koupil její předek v roce 1840. Původně se v ní zpracovávala cukrová třtina, až později došlo na kávu. Dnes haciendu rodina postupně opravuje, v kapli, která k ní patří, pořádá svatby i výstavy místních umělců.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Káva, melouny, citróny. Čerstvé ovoce – kávové třešně jsou nejoblíbenějším ovocem na světě – je v Mexiku všude.

Suší se na slunci

„Nejdříve je třeba zbavit kávu dužinatého obalu. Dřív se zrna promývala vodou, ale spotřeba drahé tekutiny byla obrovská. Vyřešila jsem to koupí stroje z Kolumbie, ten vodu nepotřebuje,“ ukazuje nám Merisa na dvoře farmy nádoby plné zrníček se světlou slupkou. I té je třeba se zbavit. Metoda je jednoduchá: pořádně se vysuší.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Merisa ukazuje svou středně praženou kávu.

„Místo šesti hodin sušení v zavřených místnostech pomocí naftového generátoru využíváme slunce a vzduch. Zrna rozprostřu na obrovská síta a nechám pracovat přírodu. Trvá to podle počasí osm až devět dní.“ Pak Merisa kávu odveze do pražírny do Coatepecu.

„V Evropě je oblíbená hodně upražená káva, moji prarodiče ale volili střední cestu. Stejně jako já,“ říká žena, která pořádá spolu s ostatními kávovými nadšenci pro zájemce tzv. putování za kávou, kde navštíví plantáže, vyzkoušejí si sběr zrn, uvidí způsob jejich sušení a ochutnají kávu z nich.

Jak Mexičané pijí kávu

V mexických restauracích se běžně roznáší filtrovaná káva v obrovských konvicích, není však problém objednat si i espresso nebo třeba cappuccino. V druhém případě se ale připravte na velkou sklenici plnou mléka, v níž se bude u horního okraje vznášet jen malý proužek kávy.

Foto: Jana Hanušková, Právo

A jak je to vlastně s mlékem a cukrem v kávě? „Každý by ji měl pít tak, jak mu chutná. Třeba i s mlékem nebo cukrem,“ říká pěstitelka kávy Merisa Moolick Gutiérrezová.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám