Hlavní myšlenkou této školky bylo, aby mohly děti trávit co nejvíce času venku. Proto Tezuka navrhl v roce 2007 takovou budovu, která je postavená do kruhu.

„Architektonicky je to v podstatě jen střecha,“ vysvětluje ve své prezentaci pro TEDx. V otevřeném prostoru uprostřed pak tráví děti téměř veškerý čas.

Školka v Tokiu

FOTO: Profimedia.cz

„Ředitel školky nám dal zadání, že nechce žádné zábradlí,“ vysvětluje Tezuka. Což byl samozřejmě problém. Ačkoli na některých místech zábradlí přece jen být musí, někde ho nahradily jednoduché sítě. Například na stromech, které školkou prorůstají. Když děti po stromech lezou, nemusejí se bát, že by se při pádu zranily, zachytí je totiž síť pod nimi.

Je to „jen střecha“

Další výhodou dvoupatrové budovy je střecha. „Tu jsme udělali tak nízko, jak jen to šlo, aby bylo vidět i na děti na střeše, nejen pod ní,“ vysvětluje architekt. Když mají děti ve školce třeba nějaké představení, jednoduše tak sedí na okraji střechy, kam na ně vychovatelka dobře vidí.

V areálu je mimo jiné také místo na mytí rukou i nohou. U lavorů jsou pro děti přidělané ohebné kohoutky, takže po sobě mohou stříkat vodu. Ti, kteří si nechtějí hrát ve třídě, mohou jít klidně ven. Místo, aby se děti schovávaly v koutě, mohou jednoduše odejít a zase se vrátit. Jak tvrdí Tezuka, je to kruh, nemají kam jít. Jde o přirozený proces.

Není důvod pro nervozitu

Většinu roku je školka úplně otevřená, neexistují zde žádné hranice mezi vnitřkem a venkem. „Mezi třídami nejsou stěny, takže zde není akustická bariéra,“ upřesňuje Tezuka. Pro děti je to prý lepší.

„Když strčíte hodně dětí do krabice, kde musejí být zticha, některé z nich znervózní. V téhle školce ale není pro nervozitu žádný důvod. Protože zde neexistují žádné hranice,“ říká.

Školka v Tokiu

FOTO: Profimedia.cz

Právě hluk byl při navrhování školky dalším důležitým aspektem. Podle Tezuky se totiž dětem v hlučném prostředí lépe spí a navíc se musejí více soustředit. „Vy si taky s přáteli povídáte v hlučném baru, nechcete být zticha,“ vysvětluje ve své prezentaci architekt.

Součástí projektu je také venkovní stavba, která je pouhých pět metrů vysoká, ale má sedm podlaží. Strop je nízko, takže si děti musí dávat pozor, aby se neuhodily do hlavy. Je to v podstatě jedna velká prolézačka, kde se dokonce tvoří zácpy. Stejně jako v centru Tokia.

Malá dávka nebezpečí

Vše je tedy zcela otevřené. Děti by měly být venku a měly by vědět, že se v dešti nerozpustí. „Dnes děti malou dávku nebezpečí potřebují. Právě v takových situacích se naučí pomáhat si navzájem. Tohle je společnost,“ míní architekt.

Zajímavá je také fyzická zdatnost dětí z této školky. Průměrně totiž v budově, jejíž obvod je 183 metrů, naběhají čtyři kilometry denně. Mají tak skvělé sportovní výkony v porovnání s jinými školkami. „My je nijak netrénujeme. Prostě je pustíme na střechu a ony běhají,“ cituje architekt ředitele školky.

Podle Tezuky děti občas potřebují zakopnout nebo se zranit, to je připraví na skutečný svět. „Podle mě může architektura změnit tento svět a lidské životy. A tohle je jen pokus změnit dětské životy,“ dodává.