Ještě pořád se představujete jako Nová?

Jsem vdaná teprve krátce. Vzala jsem si jméno manžela, takže se jmenuju Arichteva, je to však pro mě pořád nezvyk. Ale moc hezký.

Váhala jste se změnou jména? Herečky to obvykle nedělají.

Pro mě bylo důležitější mít jméno manžela než takzvané budování kariéry. Tak by to mělo být, protože když si někoho beru, beru si i jeho jméno a vstupuju i do jeho rodiny. Chvíli jsem přemýšlela, zda nezvolit zdvojené příjmení, ale zavrhla jsem to.

Rok a půl jsme jezdili na zájezdová představení a moc mě to začalo bavit. Ale netočila jsem. Pak skončilo i to divadlo. A já si zažila špatný rok, kdy jsem byla bez práce a moc se toho nedařilo.

Jsou to čtyři roky, co jste odešla z Ordinace, kde jste měla výraznou roli Sylvy Petrové, později Fryntové. Jaké to pro vás byly roky?

Prožila jsem různé vztahy, jeden z nich byl s Michalem Kavalčíkem, známým jako Ruda z Ostravy. Bylo to fajn, hezké, ale prostě to nevyšlo. Dnes jsme přátelé.

Pracovně to bylo horší. Po Ordinaci jsem dostala nabídku do agentury, která pořádala zájezdová představení. Tam jsem si odbyla svou první divadelní zkušenost, když nepočítám školu. Rok a půl jsme jezdili na zájezdová představení a moc mě to začalo bavit. Ale netočila jsem. Pak skončilo i to divadlo. A já si zažila špatný rok, kdy jsem byla bez práce a moc se toho nedařilo.

S režisérem Biserem Arichtevem se poznala při práci. Své ano si řekli po osmi měsících vztahu.

S režisérem Biserem Arichtevem se poznala při práci. Své ano si řekli po osmi měsících vztahu.

FOTO: Michaela Feuereislová

Jak jste to snášela?

Velmi špatně. Od šestnácti let jsem točila a myslela jsem si, jak je vše jednoduché. Že mám práci, kam nemusím chodit každý den a ještě si vydělám slušné peníze. Vše je tak snadné a já mám takové štěstí, říkala jsem si. Jenže pak to skončilo. Stála jsem před problémem, co budu dělat. Hlavou se mi honilo, že asi nejsem tak dobrá herečka, abych se tím mohla živit. Přišly zákonitě pochyby. Nechci zlehčovat práci prodavačky, to vůbec, ale nechtělo se mi opustit profesi a jít třeba za pult.

Bála jsem se, že když odejdu mimo profesi, dveře k ní se mi zavřou už úplně. Naštěstí mám tatínka, který mi finančně i psychicky pomohl. A podržel mě i Michal Kavalčík, se kterým jsem v té době žila. Ne, že bych neměla co jíst, ale psychicky jsem na tom byla špatně, protože jsem vůbec nevěděla, co bude. A měla jsem strach.

Pak přišla nabídka z pražského zájezdového divadla Artur, kde hraju, na převzetí role, postupně jsem tam nazkoušela další hry a najednou už práce přibývala. Nabídka do Vyprávěj byla skvělá a to, že teď točím seriál První republika, to je práce snů.

Co vám dalo to těžší období?

Zjistila jsem, že nic není tak jednoduché, jak jsem si zpočátku myslela. Začala jsem si mnohem víc vážit peněz, jsem šetřivější i spořivější. Počítám i s těmi horšími časy, které zase mohou přijít. A myslím, že jsem i trochu dospěla. Mohla jsem mít už v těch pětadvaceti rozum, ale mě to nějak minulo. Všechno mi do té doby totiž vycházelo.

Zdá se, že teď se to období vrátilo. Hlavní role v novém seriálu, svatba… Toužila jste po ní?

Nikdy jsem ji moc neplánovala. Říkala jsem si, že se vlastně vdávat ani nemusím. Nebyla jsem holka, co sní o svatbě. Snila jsem o rodině a o dětech, to jo, ale svatba mi nikdy nepřišla důležitá. Když se lidi vezmou, tak asi kvůli dětem, společnému jménu a jejich zajištění, říkala jsem si. Ale že si někoho vezmu jen tak, z lásky, to jsem si nemyslela. A pak jsem potkala Bisiho.

Naivní dívku Klaudii snící o kariéře modelky si zahrála v seriálu Vyprávěj.

Naivní dívku Klaudii snící o kariéře modelky si zahrála v seriálu Vyprávěj.

FOTO: archív ČT

Jak jste se seznámili?

Obsadil mě do seriálu Vyprávěj, tam jsme se poznali. A od prvního dne to mezi námi jiskřilo.

Když jsem ho poznala víc, líbila se mi jeho skromnost, inteligence, že je zábavný, a na to, že je Bulhar, taky velmi tichý.

Počkejte, takže láska na první pohled?

Ano. Je to tak. Vždycky jsem se tomu smála a pak se mi to stalo.

Čím vás zaujal?

Očima. On má strašně skromné a hluboké oči, ve kterých je poznat, že v nich je něco víc než jen pohled. A když jsem ho poznala víc, líbila se mi jeho skromnost, inteligence, že je zábavný, a na to, že je Bulhar, taky velmi tichý. To mě zaujalo a začalo mě to zajímat, protože jsem vždy kolem sebe měla muže, kteří se potřebovali víc projevovat. A teď najednou kluk, který je úplně jiný.

Pamatujete se na první rande?

Pamatuju. V době, kdy jsme se seznámili, měli jsme oba své partnery. Bylo sice znát, že to mezi námi jiskří, ale nikdo si nic nedovolil, protože jsme byli oba zadaní. Pohledy však byly o trošku delší, než je běžné. A pak jsem mu při nějaké příležitosti řekla, že se mi zdá, že mezi námi něco probíhá, a zeptala jsem se, zda si to myslím jenom já, nebo jestli to vidí stejně.

To jste odvážná!

Mám ráda vyřčené věci. Nesnáším, když panují dohady a nejasnosti, někdo se něco domýšlí a bojí se, jak to skutečně je. I ve vztahu, pokud je problém, mám ráda nenechat to být a raději si o tom promluvit. Takže jsme šli na oběd, pak na kafe, druhý den jsme se šli projít. Měsíc a půl jsme takhle chodili jen na rande. No, a potom jsme ukončili svoje vztahy a dali se dohromady.

Svatební šaty s krajkou dovezenou z Dubaje jí navrhla kamarádka Tereza Sabáčková, další kamarádky jí šly za družičky.

Svatební šaty s krajkou dovezenou z Dubaje jí navrhla kamarádka Tereza Sabáčková, další kamarádky jí šly za družičky.

FOTO: archív Veroniky Arichtevy

Povídejte dál!

Za čtrnáct dní jsme jeli na společnou dovolenou do Thajska. To byla zkouška. Rozhodnutí jet do neznáma s člověkem, kterého znám pracovně pár měsíců, ale blíž jenom čtrnáct dní, mohlo skončit taky katastrofou. Nevěděli jsme, jak budeme reagovat daleko od domova, sami dva, čtrnáct dní v kuse spolu, což jsme do té doby nebyli. Neměli jsme zarezervovaný hotel, jen letenku. Bylo to nadivoko a to třeba někomu nemusí vyhovovat. Díky tomu všemu jsme se poznali i v jiných situacích než doposud. Ale od prvního dne všechno na první dobrou klaplo.

Za jak dlouho přišla žádost o ruku?

Už v Thajsku přišla první poznámka či úvaha na tohle téma. Shodli jsme se na tom, že když svatba, tak v tom velkém zamilování. Líbilo se nám to víc než svatba po pěti, šesti letech vztahu. Což nezatracuju, ale pro nás byla ta první varianta hezčí. Připadalo mi to jako zajímavá myšlenka, ale nebrala jsem to moc vážně. Když jsme přiletěli, tak se mě Bisi zeptal, co říkám na září. „Co v září?“ ptala jsem se. „Svatba,“ odpověděl. Za dva měsíce přišla žádost o ruku.

Jak probíhaly přípravy na svatbu?

Původně jsem chtěla menší svatbu, muž chtěl zase velkou pro přátele i kamarády. Nakonec tedy byla ta větší svatba. Místo bylo jasné, byly to Popovičky, kde jsme kdysi strávili romantický víkend a moc se nám tam líbilo. Tam jsme měli v zahradě svatební obřad. Styl svatby jsme zvolili česko-bulharský.

Tím se dostáváme k tomu, že váš manžel je Bulhar. Projevují se nějak rozdíly kultur?

Myslím, že ne. Bulhaři jsou velmi rodinně založení, drží spolu. A já jsem vychovávaná v tom, že rodina je nejvíc, co může být. V tom si rozumíme. Já se s rodinou a příbuznými vídám velmi často a Bisi je na tom stejně. Rozdíly v temperamentu taky nevidím, naopak si myslím, že nás rodiče vedli ke stejným hodnotám.

Role Sylvy v Ordinaci v růžové zahradě ji provázela pět let. Stihla v ní být i manželkou primáře Dalibora Frynty (Jan Šťastný).

Role Sylvy v Ordinaci v růžové zahradě ji provázela pět let. Stihla v ní být i manželkou primáře Dalibora Frynty (Jan Šťastný).

FOTO: archív TV Nova

Byla jste už v Bulharsku?

Byla, jako malá, ale s Bisim ještě ne. Mrzelo nás, že nemohla přijet bulharská část rodiny, ale na svatbě byla jeho maminka, tatínek, bratr, strejda, sestřenice, tedy ti Bulhaři, co žijí v Čechách. Což je velká část rodiny, ostatně Bisi se tu narodil.

Jak vás přijali?

Normálně. Myslím, že není rozdíl mezi rodinou bulharskou či rodinou třeba z Havířova.

Co bulharská kuchyně? Máte ji ráda?

Tak ta je výborná! S dědou a babičkou jsem jako malá jezdila do Bulharska a tam jsem milovala banicu. To je taková slaná buchta s tvarohem ze speciálního listového těsta, taková nadýchaná. Děda vždycky ráno šel a k snídani mi koupil banicu. A tak jsem Bisiho pořád otravovala, že chci upéct banicu, až mi ji asi po čtyřech měsících upekl. Byla výborná.

Teď spolu točíme První republiku a mnoho lidí si bude myslet, že roli v seriálu mám protekčně. Mám však čisté svědomí, protože jsem si prošla pětikolovým čtyřměsíčním castingem.

Spojení herečka a režisér není neobvyklé, vždy ale s sebou nese závistivé poznámky kolegyň. Slýcháte je?

Přímo do očí mi je nikdo neřekne. Ale nepochybuju, že za mými zády se něco takového odehrává, i když nechci nikomu křivdit. Bojovat s tím nijak nemůžu. Já si ale nevzala režiséra, já si vzala člověka, který je režisér.

Ano, teď spolu točíme První republiku a mnoho lidí si bude myslet, že roli v seriálu mám protekčně. Mám však čisté svědomí, protože jsem si prošla pětikolovým čtyřměsíčním castingem. To jsem nikdy předtím nezažila. Ale právě proto, že jsem žena režiséra, to probíhalo takhle. Aby bylo opravdu jasné, zda se na tu roli hodím.

Snažím se odvést dobrou práci, jsem ale trochu pod tlakem, protože lidi mě budou hodnotit přísněji. Nicméně nemyslím si, že by byl Bisi typ režiséra, který by někoho obsadil jen proto, že je to rodinný příslušník. Pokud bych na tu roli nebyla typově vhodná, tak by to nebyl přínos seriálu, a o to jde, myslím, nám oběma nejvíc.

Jakou roli máte v seriálu První republika?

Magdalena, dcera bohatých továrníků – cukrovarníků. Vždy jsem hrála milenky a jednodušší dívky, a tahle holka je fajn, inteligentní a čestná. Je i moderní, protože do té první republiky vnáší svěží vítr.

Jako Šárka se objevuje ve hře Dívčí válka, Ctirada hraje Miroslav Šimůnek. Představení podle předlohy Františka Ringo Čecha uvádí divadlo Artur.

Jako Šárka se objevuje ve hře Dívčí válka, Ctirada hraje Miroslav Šimůnek. Představení podle předlohy Františka Ringo Čecha uvádí divadlo Artur.

FOTO: Monika Soukalová

Je Magdalena emancipovaná?

Ano. Ženy tehdy třeba neřídily auto a já zrovna teď točila scénu, kdy Magdalena řídí. Hrozně ji to baví, i když se na ni všichni dívají jako na blázna.

Jaký máte vztah k první republice?

Ta doba se mi velmi líbí, nejen kvůli účesům a módě, ale zejména kvůli tomu, že žena tam byla ženou. Líbí se mi prvorepubliková etiketa, způsoby chování a taky to, že muži byli galantní. To dnes člověk málokdy potká, že by muž přidržel ženě židli nebo podržel dveře. To dělají jen ti vychovaní.

Jsou tyhle věci pro vás důležité?

Ano. Jsou to sice maličkosti, ale muž tím dává najevo nejen své vychování, ale i to, že mu na ženě záleží, že chce, aby se cítila hezky. To u dnešních mužů postrádám.

Jste i vy emancipovaná?

Že bych byla nějak extrémně, to ne. Ale nejsem puťka, kterou najdou tam, kam ji postaví. Řekla bych, že jsem emancipovaná zdravě.

Tak konkrétně: vaříte?

Kdybych měla čas, tak bych vařila. Ale času moc nemám, manžel taky ne, takže jíme často v restauracích.

Věnujete se domácnosti?

Snažím se. Není to v tom, že bych se bála vzít do ruky hadr nebo žehličku. I když s tou kamarádka nejsem, ta mě nebaví. Ale s časem je to opravdu špatné. Na druhou stranu nejsem typ, co šílí, když není naklizeno. Svět se kvůli tomu nezboří. Uklidí se, až na to bude čas. Nechci říct, že žijeme v nepořádku, naštěstí ale nemám manžela, který by chodil po bytě a prstem kontroloval prach.

Změnilo se něco tím, že jste novomanželka?

Je to jiný pocit. I když se navenek nic nezměnilo – ráno pořád vstávám a čistím si zuby –, tak je to nějak hezčí. Jsme pořád velmi zamilovaní, ale po svatbě je to ještě intenzivnější. Ani jsem nečekala, že to jde.

Myslím, že jsem tolerantní. Vím, co obnáší naše práce, a už taky vím, že život není jen o tom, co si naplánujeme.

Čeho si na svém manželovi vážíte nejvíc?

Toho, jaký je člověk. Jak je vychovaný, jaké má hodnoty a taky jeho tolerance. To je při naší profesi nutné. Taky toho, že je to dospělý chlap. Mnozí v tom věku vyzrálí nejsou. Líbí se mi, že je dobrý otec. Má totiž chlapečka z předchozího vztahu.

Jste i vy tolerantní?

Myslím, že jsem. Vím, co obnáší naše práce, a už taky vím, že život není jen o tom, co si naplánujeme.

Cukrovarnickou dceru Magdalenu hraje v připravovaném seriálu První republika. Jejími rodiči v něm jsou Tomáš Töpfer a Zdena Studenková.

Cukrovarnickou dceru Magdalenu hraje v připravovaném seriálu První republika. Jejími rodiči v něm jsou Tomáš Töpfer a Zdena Studenková.

FOTO: archív České televize

Jak vycházíte s manželovým synem?

Výborně, je zlatý. Je mu čtyři a půl roku a kvůli práci se s ním manžel nevidí tak často, jak by si přál. Když ho ale máme, chceme mu dát taky pocit domova.

Plánujete cestu do Bulharska?

Podívat se tam chceme. Ale nebyli jsme ani na svatební cestě, hned po svatbě jsme začali točit. V zimě plánujeme nějakou cestu, ale ani ta asi do Bulharska nepovede. Soustředíme se teď na práci a na budování domova.