Přitom čím déle spolu partneři společně žijí, tím ve větším počtu považují svůj příjem za společný. Jestliže po prvním roce manželství tak smýšlí a uvažuje 43 procent partnerů, po deseti letech soužití je tohoto názoru 63,4 procenta lidí.

Více než dvě třetiny Čechů (69 procent) mohou utrácet peníze například za oblečení či koníčky bez toho, že by toto rozhodnutí konzultovali se svým partnerem, resp. čekali na jeho svolení. Pokud tedy partneři dávají "do společné kasy" své příjmy, považují také za přirozené, že pokud něco potřebují, tak si to také ze společných prostředků koupí.

O větších výdajích se v českých domácnostech ale rozhoduje, jak rovněž vyplynulo z analýzy ČSÚ, většinou společně. To se týká zejména rozhodnutí, zda si rodina vezme půjčku nebo hypotéku. Více či méně společně o tom rozhoduje asi 90 procent párů.

 

FOTO: Právo

Na svolení svého partnera, zda si může něco koupit jen pro sebe, se ptají především ti z manželů či partnerů, kteří nemají vlastní příjem – ať už proto, že jsou nezaměstnaní, či z jiných důvodů nepracují.

O dětech společně

Podle psychologů je společné hospodaření s penězi jedním ze způsobů, jak tmelit rodinu, jak se učit vzájemně komunikovat, hledat shodná či kompromisní řešení. Podle odborníků se tím u partnerů taktéž zvyšuje pocit odpovědnosti za společný vztah.

Společně (65,9 %) se rozhoduje především o výdajích, které souvisejí s dětmi. Při podrobnějším rozboru se ale potvrdilo, že větší slovo má partnerka.

Podle expertů totiž zpravidla lépe než muž zná ceny a cenové relace. Každý z partnerů, pokud to vyžaduje situace, přitom může dětem něco koupit či jim zaplatit ze společných peněz, aniž by k tomu vyžadoval souhlas toho druhého.

Vydání za běžné každodenní nákupy jsou podle průzkumu statistiků většinou záležitostí ženy. Podle expertů na rodinné finance zde hraje roli jednak to, že znají ceny, nesou břímě starostí o provoz rodiny. Mívají i lepší přehled o tom, kolik se ten který měsíc za co zaplatí, a tedy i kolik peněz rodině zbývá na běžný provoz.

Potvrzuje se tak zjištění demografů, že česká rodina stále udržuje tradiční rozdělení rolí, kdy se o denní provoz rodiny stará většinou žena.

Extrémy také existují

Extrémní případy, kdy o hospodaření a každé vydané koruně rozhoduje výhradně jeden z partnerů, však v Česku také existují.

"Azylové domy jsou plné žen, které jsou extrémně zadlužené, aniž by z půjčených peněz kdy viděly jedinou korunu. Dluhy však musejí splácet. Existují i ženy, které nesmějí v manželství utratit bez povolení a souhlasu manžela ani korunu, a nikoli proto, že by byly rozhazovačné," uvedla Zdena Prokopová z Poradny pro oběti domácího násilí ROSA.

Někdy jde podle ní o skutečně extrémní případy. Ženy jsou záměrně drženy bez finančních prostředků, nesmějí chodit do zaměstnání. Musí partnera prosit o každou korunu. Pod pohrůžkou fyzického násilí někdy podepisují i půjčky za statisíce.

Prudký nárůst počtu zadlužených žen potvrzují i občanské poradny a další azylové domy. Ekonomické násilí je podle expertů jednou z obludných forem, kdy peníze fungují jako řetěz uvazující oběť k násilnému partnerovi. Mnohé ženy pak, když se jim podaří se z vlivu partnera vymanit, neumějí samy hospodařit a je třeba s nimi dlouhodobě pracovat na tom, aby si osvojily aspoň základy finanční gramotnosti.