Když Nova nasadila na červenec a srpen do úterního hlavního vysílacího času Dietlův seriál z roku 1979, málokdo čekal, že příběh o partě kombajnérů z Nepomuku, kteří pomáhají při sklizni v různých částech republiky, ovládne sedmkrát za sebou české domácnosti: seriál pokaždé sledovalo v průměru milión a čtvrt diváků starších 15 let.

Vzhůru na kombajny

„Nepřekvapuje mě, že je tak sledovaný archívní seriál, spíš mě překvapuje, že to je zrovna tenhle,“ podotýká mediální analytik MediaPro Pictures Milan Kruml. „Plechová kavalerie nabourává tezi, kterou v našich televizích omlouvají, proč takové věci zařazují: že lidé se dívají hlavně proto, že to je výborně obsazené a výborně natočené, dodneška kvalitní. Tenhle seriál byl špatný už v době svého uvedení. Byl narychlo splácaný podle zadání. Seriálů z venkovského prostředí bylo málo, potřebovali to doplnit. Existoval Nejmladší z rodu Hamrů, ale ten už byl dost starý a černobílý. Navíc to nebylo z moderní vesnice,“ připomíná Milan Kruml a dodává, že zadání nebylo úplně špatné: s kombajny na prázdninových silnicích se všichni každé léto setkávali, ale nijak o tom nepřemýšleli.

Pohovořit s někým, kdo se na vzniku Plechové kavalerie před 33 lety podílel, se ukázalo jako nesnadný úkol. Autor Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek již zemřeli, odešlo i mnoho herců jako Vladimír Menšík, Vlastimil Hašek, Libuše Geprtová, František Filipovský, Jaroslav Moučka či hlavní „záporák“ Jiří Samek. Hlavní hrdina Jan Hartl s médii nekomunikuje a těžko předpokládat, že by se rozhovořil právě o Plechové kavalerii. Totéž platí pro Jaromíra Hanzlíka. O seriálu byl ochoten mluvit jen jeden z „kombajnérů“ Jan Hrušínský, jehož postava řešila hlavně jakési milostné dilema. To, s jakým diváckým ohlasem se seriál 32 let po svém uvedení setkává, považuje za smutný obrázek úrovně současné tvorby.

Hlavního hrdinu Plechové kavalerie hrál člen činohry Národního divadla Jan Hartl.

Hlavního hrdinu Plechové kavalerie hrál člen činohry Národního divadla Jan Hartl.

FOTO: TV Nova

„Lidé zřejmě chtějí vidět Vladimíra Menšíka a další oblíbené herce, kteří žili a tvořili v době, kdy, pokud chtěli nadále zůstat ve své profesi, neměli na výběr,“ říká. „Myslím, že se lidé dívají na své mládí a víc než hloupý seriál je zajímají vzpomínky na příběhy, jež sami prožívali v době, kterou mají s prvním vysíláním spojenu, a které si teď při sledování vybavují,“ soudí. Seriál ani jeho natáčení se mu nijak zvlášť do paměti nezapsaly: „Pokud si na ně vzpomenu, tak právě v souvislosti v lidmi, jako byli Menšík, Kostelka, Dudek, Hanzlík a další.“

Vzpomínka na pribináčky

Nostalgické vzpomínání považuje za rozhodující i programový analytik České televize Jiří Kubíček, podle něhož je třeba vycházet z toho, že čas strávený u televize se zvyšuje s věkem diváka. Zatímco lidé starší 55 let sledují televizi denně v průměru pět hodin, mladší do 35 let dvě. Lidé nad 55 let tvoří polovinu všech televizních diváků. „Starší lidé si chtějí připomenout prostředí a dobu, ve které žili a která se jim prostřednictvím těchto pořadů nostalgicky připomíná,“ vysvětluje Kubíček. „Aktuální filmová a televizní produkce se dnes zaměřuje více na mladší lidi, starší lidé nevidí v nových pořadech kvalitu a přínos pro svou osobu jako u děl z let minulých.“

Z podobného předpokladu vychází i Milan Kruml: „Bude málo lidí, kteří se dívají proto, aby si připomínali, jak to bylo před rokem 1989 krásné. Není to stýskání po starých časech, je to nostalgie po časech, kdy jsme byli mladí, zamilovaní, všechno pro nás začínalo. Je to spojené s různými osobními vzpomínkami či rodinnými rituály,“ soudí. „Navíc většina protagonistů už nežije a tohle je příležitost je znovu vidět. Je to pochopitelné pro řadu dobře napsaných, kvalitně natočených seriálů, k nimž ale Plechová kavalerie nepatří.“

Jan Hrušínský vzpomíná v souvislosti se seriálem na spolupráci s výbornými kolegy včetně Vladimíra Menšíka.

Jan Hrušínský vzpomíná v souvislosti se seriálem na spolupráci s výbornými kolegy včetně Vladimíra Menšíka.

FOTO: TV Nova

Mnohé epizody opravdu budí úsměv a jsou pro dnešního diváka na hraně recese. V jednom díle musí hlavní hrdina, nezkušený a idealistický rostlinář Víťa Kubánek (Jan Hartl), jmenovaný bůhvíproč do čela kombajnérské výpravy, spřádat neskutečné pletichy, aby sehnal nedostatkové převodové řemeny, bez nichž kombajn - jak jinak - stojí bez užitku uprostřed pole. V dalším jde o konflikt těžce pracujících kombajnérů s hamižnými jezeďáky, kteří jim ke svačině dávají jen pribináček a dva rohlíky.

Zábava, nebo manipulace?

Právě onen úsměvný aspekt považuje Milan Kruml za další důvod, proč seriál lidi baví: „Televizní diváci touží po zábavě, zvlášť o prázdninách. Televize ji nedávají, tohle je v zásadě náhražka: bavíte se tím, jak to je schematické a jaké to má z dnešního pohledu absurdní zápletky. Je to vlastně letní zábava. Mimo léto by těžko Plechová kavalerie šla v hlavním vysílacím čase,“ soudí. „Navíc to není taková manipulace, že by si někdo, kdo tu dobu nezažil, myslel, jaká to byla na vesnici sedmdesátých let idyla.“

Právě v manipulaci minulosti spatřuje Kruml nebezpečí repríz seriálů ze 70. a 80. let. „Třeba major Zeman totálně zkresluje pohled na historii. Kdo jsme byli dospělí před rokem 1989, věděli jsme, že v knížkách nebo filmech musely určité věci být, aby mohly vůbec vyjít, a eliminovali jsme je. Kdo to nezažil, tuto schopnost rozeznat manipulaci nemá.“ Ještě příkřejší názor na uvádění majora Zemana má Jan Hrušínský: „Je to stejně nemravné, jako kdyby v Německu dvacet let po válce pouštěli Žida Süsse a další nacistické vylhanosti.“

Dodnes uznávaný sci-fi rodinný seriál Návštěvníci (1983) natočil Jindřich Polák s Josefem Dvořákem, Dagmar Patrasovou a Jiřím Datlem Novotným.

Dodnes uznávaný sci-fi rodinný seriál Návštěvníci (1983) natočil Jindřich Polák s Josefem Dvořákem, Dagmar Patrasovou a Jiřím Datlem Novotným.

FOTO: Pressdata

Hodně televizních diváků je evidentně jiného názoru: když televize Prima reprízovala v roce 2004 Třicet případů majora Zemana, usedalo k obrazovkám milión a čtvrt diváků. Ženu za pultem s Jiřinou Švorcovou v titulní roli si nenechávalo ujít 1,85 miliónu lidí. Vysokou sledovanost měly oba seriály i při nedávném uvedení na TV Barrandov.

Aby to dobře dopadlo

Nesedí úplně ani tvrzení, že „retroseriály“ sledují hlavně starší lidé. Podle diváckého průzkumu zabodovala Plechová kavalerie nejvíc u žen ve věku 35 až 44 let. V době vzniku seriálu chodily nanejvýš do základní školy. Pravidelnou divačkou byla i 38letá Petra Bartlová, programátorka z Prahy, která vyrůstala ve vesnici na jihu Čech. „Dívám se, protože mi to vrací pocit jistoty a klidu. Kdo si je dneska jistý, že když dělá, jak má, dostane slušně zaplaceno a nemusí se bát o práci?“ klade řečnickou otázku matka dvou školáků.


Není to stýskání po starých časech, je to nostalgie po časech, kdy jsme byli mladí, zamilovaní, všechno pro nás začínalo. Milan Kruml, mediální analytik

„Dodnes se pamatuji, jak k nám do vesnice každé léto přirachotily kombajny. Ti chlapi makali od rosy do rosy. Skutečně vstávali za tmy, aby se včas sklidilo. Co je na tom špatného, že se o tom natočil seriál? Navíc s výbornými herci,“ dodává Petra. „Tenkrát to na vesnici, aspoň v té naší, fungovalo a lidé měli podmínky ke slušnému životu. Podívejte se tam dneska. Polovina lidí je na podpoře, chlévy jsou prázdné, na polích roste akorát řepka.

“Nadávám, ale nedokážu se od toho odtrhnout, protože nemůžu uvěřit, že to je tak blbý,“ směje se můj bývalý spolužák, provozovatel dvou restaurací.

V titulní roli mezinárodně nejúspěšnějšího českého seriálu Pan Tau (1969) se představil Otto Šimánek.

V titulní roli mezinárodně nejúspěšnějšího českého seriálu Pan Tau (1969) se představil Otto Šimánek.

FOTO: Pressdata, Právo

„Jediné, co je pro mě zajímavé, je střet mezi tím mladým chlapem a partou zvyklou na různé nešvary. Jinak tam jsou vztahy líčené směšně, nereálně. Kdo by věřil, že se vztahy na letních brigádách braly vážně?“

Vidím, že v pražských kavárnách mnoho fanoušků Plechové kavalerie nepotkám. Zato v hospodě U Dostálů v Chlumci nad Cidlinou se jich sešlo hned několik. „Asi to nebylo tak hrozné, když tolika hereckým legendám nebylo zatěžko v tom hrát,“ říká sarkasticky pan Bohouš, který sám v zemědělství dlouhá léta pracoval.

„Lidé jsou teď nespokojení a vystrašení, rádi si připomenou klidnější dobu, kdy pro ně bylo všechno přehlednější,“ doplňuje důchodce Jan Kovařík. „Ukazuje se tam, že ne všechno, co jsme prožili a na čem pracovali, bylo tak úplně blbé. To chci vidět, jestli to tam napíšete,“ měří si mě nedůvěřivě.

„Já se taky dívala,“ přitaká jednapadesátiletá paní Květa, která si u pultu kupuje cigarety. „A lidi, co znám, taky. Mají už dost násilí a vulgarity, které se na ně z televize valí. Chtějí se dívat na něco, kde netečou potoky krve a kde to dobře dopadne.“ A to Plechová kavalerie splnila. Intrikář je odhalen, Víťa dojde spravedlnosti, dojde i na objetí a polibek na mezi.

Seriál Arabela režíroval v roce 1979 Václav Vorlíček. Na snímku Jana Nagyová, Ondřej Kepka, Jana Brejchová a Jana Drbohlavová.

Seriál Arabela režíroval v roce 1979 Václav Vorlíček. Na snímku Jana Nagyová, Ondřej Kepka, Jana Brejchová a Jana Drbohlavová.

FOTO: Pressdata

Česká díra do světa

Milan Kruml upozorňuje ještě na jeden aspekt nepolevujícího diváckého zájmu o starší seriály: „Není to tak, že by dnes televize neuměly natočit divácky přitažlivý seriál. Třeba Ordinace v růžové zahradě mívá dva milióny diváků. Chybí však žánrová pestrost. To je dané náklady. Kdyby se Plechová kavalerie točila dnes, byl by to drahý seriál: samé exteriéry, drazí herci, spousta nákladných rekvizit. Seriály před rokem 1989 se točily v jiných podmínkách, za jiné peníze, tvůrce netlačil čas jako dnes.“

Názory na překvapivý televizní hit léta 2011 se asi budou vždycky lišit, stejně jako na jiné předlistopadové seriály. Na čem se však všichni mohou shodnout, je mimořádná úroveň českých rodinných seriálů, z nichž mezinárodního renomé dosáhly hlavně Pan Tau a Arabela.

„Pan Tau je mezinárodně nejúspěšnější český seriál. V Německu se promítá dodnes,“ upřesňuje Milan Kruml. „Když před dvěma lety dělali v Rakousku anketu, co by lidé chtěli, aby se vrátilo na obrazovky, vyhráli Návštěvníci. Tyto seriály měly příběh vyprávěný tak, že bylo jedno, v jaké části světa se na něj divák díval. Klobouk dolů před tvůrci, kteří to tak uměli napsat.“

Manželství bývalé televizní hlasatelky Magdaleny a autora Jaroslava Dietla trvalo 12 let, v červnu 1985 zemřel 56letý Dietl na tenisovém kurtě. Jejich dětem bylo tehdy jedenáct a devět let.

Manželství bývalé televizní hlasatelky Magdaleny a autora Jaroslava Dietla trvalo 12 let, v červnu 1985 zemřel 56letý Dietl na tenisovém kurtě. Jejich dětem bylo tehdy jedenáct a devět let.

FOTO: archív M. Dietlové

Magdalena Dietlová: Nebyl to seriál počatý z lásky
Kdy Plechová kavalerie vznikala?
Po Nemocnici na kraji města, která měla nečekaný úspěch doma i v cizině. Hamburská televize si objednala dalších sedm dílů.
Jaký měl manžel k tomuto seriálu vztah?
Psal se rok 1978, Jaroslav sbíral materiál pro krimiseriál, který chtěl napsat, jenže priorita televizních soudruhů byla jiná -„socialistické zemědělství“. Jak autor, tak i režisér Jaroslav Dudek věděli, že nebude-li seriál o kombajnérech, nebude ani Malý pitaval z velkého města. A na ten se oba těšili, z čehož plyne, že Plechová kavalerie rozhodně nebyla dítkem z lásky počatým…
Co dobrého a co negativního na něm vidíte vy?
Negativní je právě ten začátek. Autor je nucen psát to, co psát nechce. Má ale štěstí, že divák už ho trochu zná, a je tudíž ochoten přistoupit na tichou dohodu o tom, že žňová brigáda je jen kulisa nebo prostředí, do něhož vypustí své postavy, a bude se snažit vyprávět jejich příběhy tak, aby diváka pobavil, napnul, dojal či rozesmál. Nebo aspoň nenudil.
Jak si vysvětlujete, že má Plechová kavalerie tak vysokou sledovanost?
Asi diváky baví. Nebo aspoň nenudí. Přece by jinak přepnuli. Dnes už naštěstí mají kam.
Kterého manželova seriálu si nejvíc ceníte a proč?
Nejraději mám Byli jednou dva písaři, Píseň pro Rudolfa třetího, Nemocnici na kraji města, trilogii o Alexandru Dumasovi a Jakuba skláře s Luďkem Munzarem v hlavní roli. A taky seriál Františka Filipa Byl jednou jeden dům. Proč? Protože jsem žila svůj mladý život v době, kdy vznikaly. Dívala jsem se na ně a rozuměla tomu, proč a co bylo napsáno tak, a ne jinak. Pamatuju si i to, co bylo se skřípěním zubů připsáno, zamlčeno nebo na příkaz vyhozeno.
Který seriál z postdietlovské éry vás zaujal?
Seriál Lucie Konášové a Karla Smyczka Dobrá čtvrť, dívala jsem se s oběma vnučkami. A na Ordinaci v růžové zahradě občas, kvůli Zlatce Adamovské, byla v té roli výborná.
Jak hodnotíte současnou seriálovou tvorbu?
Nejsem zrovna ideální seriálový divák. Kliknu, a buď mě děj nebo dialog zaujme a setrvám, nebo přepnu dál. Současné české seriály mi svou nekonečností připadají rozvleklé a dialogy banální.