Pětadvacetiletý Matouš Ruml udivuje i na svůj věk nevídaně odpovědným postojem k rodině a otcovství.

Nic nám neuteklo

Ano, ten přihlouplý Lexa s otočenou kšiltovkou a v plandavých kalhotách je ve skutečnosti milujícím tatínkem a manželem, který rodinu staví ve svém hodnotovém žebříčku na nejvyšší místo.

S manželkou Terezou se poznali na konzervatoři. Vzali se po třech letech známosti: jemu bylo teprve jednadvacet, Tereze devatenáct. „Nechtěl jsem tu šanci promarnit,“ odpovídá na otázku, proč se svatbou tak pospíchali, a dodává, že svého rozhodnutí nikdy nelitoval.

Rodiče Matouše a Terezy jejich brzkým sňatkem nijak zaskočeni nebyli, protože společnou cestu životem dlouho plánovali. „Podivili se, ale nijak nám to nerozmlouvali. Respektovali, že je to naše věc, a spíš nás podporovali,“ říká Matouš. Přitom oba pocházejí z rozvedených rodin. „Asi jsme oba potřebovali pevné zázemí, jistotu,“ vysvětluje.

Když se jim narodil syn Nathanael, byli mezi svými vrstevníky výjimka. „Je pravda, že jsme hrozně dlouho neměli kamarády, s nimiž bychom sdíleli stejné rodinné radosti i starosti,“ připouští Matouš. „To neznamená, že bychom vztahy s našimi kamarády přetrhali. S lidmi, s nimiž jsme se chtěli stýkat, jsme se stýkali dál.“

Malému Nathanaelovi jsou už dva a půl roku, a když teď potřebují, tak ho klidně mohou svěřit na hlídání babičce. „Stejně jsme nikdy nebyli hospodské nebo diskotékové typy. Vůbec nemám pocit, že by nám něco uteklo. Naopak,“ bilancuje období, kdy byli plně vázáni péčí o miminko.

Matouš moc nerozumí tomu, proč se většina mladých napřed soustředí na kariéru a na rodinu chtějí začít myslet, až když budou zajištění: „Podle mě to je mýtus. Mně rodina v kariéře vůbec nebrání, naopak mi pomáhá. Dává mi potřebný nadhled.“

Mladý herec postrádá ve společnosti větší podporu rodiny: „Nemyslím to jen materiálně, chybí mi podpora víry v rodinu. Kolik manželství se rozvádí jenom z pohodlnosti, že partneři nejsou ochotní něco obětovat. Já myslím, že má vždycky smysl za rodinu bojovat,“ říká přesvědčivě.

Dvojnásobný Romeo

S manželkou Terezou jsou partnery i na jevišti. Jejich první společnou divadelní inscenací byl Obchodník s deštěm: v tomto slavném americkém dramatu Richarda Nashe z 50. let vytvořili ústřední dvojici. V komorním studiu při Divadle ABC hráli tuto náročnou inscenaci s divadelní skupinou Nevítaní.

„Jenže pak Terezka v žertu řekla, že už se mnou nechce stát na jevišti, protože prý se mnou nemohla hrát jako s jiným hereckým kolegou,“ stěžuje si s úsměvem Matouš. „Já s tím problém neměl.“

Jeho žena už nejspíš také ne, protože spolu účinkují v Městském divadle v Mladé Boleslavi v Ostře sledovaných vlacích i v muzikálu Dědeček automobil. S hlídáním Nathanaela to mají při společných představeních usnadněné tím, že jedna babička bydlí na Černém Mostě, což je u výjezdu z Prahy na Mladou Boleslav, takže tam malého cestou do divadla odvezou a cestou zpátky vyzvednou.

Velkou část letošního léta stráví Matouš na Letních shakespearovských slavnostech. V komedii Zkrocení zlé ženy hraje zbrklého mladíka Lucentia, který pro lásku ke krásné Biance před jejím otcem předstírá, že je moudrým učitelem.

„Shakespeara mám rád, baví mě na něm, jak je aktuální, že to, jak to před 400 lety napsal, platí dodnes,“ uznává Matouš, kterého lze bez ohledu na jeho věk označit za shakespearovského herce.

Posuďte: jeho první rolí byl Orlando v Jak se vám líbí v absolventském představení na škole, v prvním angažmá v Mladé Boleslavi na něj čekal Romeo, v pražském Švandově divadle hostoval v komedii Mnoho povyku pro nic, v Divadle Kašpar hostoval v Hamletovi a v Richardovi III.

S tímto souborem se brzy znovu představí jako Romeo, a to dokonce se stejnou Julií - Veronikou Kubařovou - a pod vedením stejného režiséra jako v Mladé Boleslavi - Jakuba Špalka. „Jsem na to hrozně zvědavý. Je běžné, že herec hraje po letech ve stejné inscenaci, ale jinou postavu. Tohle je dost neobvyklé a trochu se toho i bojím,“ přiznává Matouš.

Na konci roku uvede Divadlo Kašpar adaptaci slavné dětské knihy Reného Goscinniho Mikulášovy patálie, kde bude hrát titulní roli: „Všichni se těšíme, že si budeme hrát na malé kluky,“ směje se.

Comebacku měl nad hlavu

Na otázku, kam chce herecky směřovat, má jednoduchou odpověď: chtěl by si vyzkoušet všechno. „Jsem rád, že se mi to zatím daří: klasické postavy ve velkém divadle v Boleslavi, moderní komorní inscenace s Kašparem, pak Shakespeare na Pražském hradě pod širým nebem v nekonvečním pojetí režiséra Daniela Špinara,“ vypočítává. „Lidé měli na základě Comebacku dojem, že mířím do komického žánru, ale komikem být nechci. Jsem rád, že umím komické role zahrát, ale chci mít co nejširší herecký rejstřík.“

Tři a půl roku s úspěšným sitcomem Comeback mu každopádně přinesly velkou popularitu. „Výborně jsme se u toho bavili, ale už jsme toho měli všichni nad hlavu,“ připouští. Proto mu vyhovovalo to, že mezitím natočil pohádku Škola princů. Po třech letech s kšiltovkou nakřivo si romantický pohádkový příběh užil. „Je to pokaždé krásné natáčení, protože se točí v historických scenériích a v kostýmech, tasí se meče, jezdí se na koni,“ libuje si představitel zprvu zakřiknutého prince.

Teď ale Matouš přiznává, že mu ulítlý Comeback začíná chybět: „Byla tam skvělá parta. Myslím, že bylo vidět, že nás ta práce bavila. Nejčastěji nás tam rozesmával Martin Dejdar. To jsme se někdy tak chechtali, že jsme třeba půl hodiny nemohli mluvit.“
Toho, že mu Lexa přinese nálepku trouby, se nebál a roli si užíval: „Když je někde možnost se vyblbnout, tak mě to baví. Vlastně jsem si s ním znovu prožil pubertu. Já ji takhle praštěnou neměl.“

Rok na dopravní průmyslovce

Kvůli velkému pracovnímu vytížení v kombinaci s rodinou už nestíhá kdysi oblíbené sporty: „Jsem sice v hokejovém týmu Martina Dejdara, ale v minulé sezóně jsem se na trénink dostal jednou.“

O to víc ho baví tanec. Po konzervatoři dokonce uvažoval, že půjde studovat pantomimu a tanec na nonverbální katedru HAMU k Borisi Hybnerovi. Setkali se při jednom představení v Divadle ABC, kde hrál jako student, a Boris Hybner mu nabídl, aby v jeho ročníku studoval tanec a pantomimu. „Nadchlo mě to, ale přišla nabídka angažmá do Mladé Boleslavi,“ líčí konec dalších studijních plánů. Se spolužákem z konzervatoře Honzou Cinou, kterého diváci znají z Ordinace v růžové zahradě, pořádají každý půlrok na Žižkově festivaly pantomimy.

V rodině Matouše Rumla se nikdo z rodiny herectví ani jiné umělecké profesi nevěnoval. Když mu bylo šest, přivedla ho maminka spolu se starším bratrem, který byl jako dítě hyperaktivní, do dětského hereckého studia při divadle Labyrint na Smíchově. Bratra to brzy omrzelo, on byl nadšený. Netrvalo dlouho a dostával dětské role ve filmu i v divadle, hrál třeba v seriálu Život na zámku.

Hraní se brzy stalo natolik součástí jeho života, že si bez něj nedokázal svoji budoucnost představit. „Neměl jsem žádné jiné zájmy, a tak jsem si podal přihlášku na konzervatoř. Pak byl pro mě hrozný šok, že jsem se na školu nedostal. Přitom jsem si hodně věřil, měl jsem pocit, že mám slušnou průpravu. Vždycky jsem vypadal o dost mladší, a tak se jim zdálo, že bych to nezvládl,“ popisuje vlastně svůj jediný dosavadní karambol na cestě k úspěchu.

Rok tedy studoval střední průmyslovou školu dopravní, ale ta ho nebavila, a tak se rozhodl, že to ještě jednou na konzervatoř zkusí. Napodruhé to vyšlo.

Za přirozené porody

Matouš Ruml patřil před loňskými volbami k signatářům petice Vyměňte politiky. „Po volbách jsem si říkal, že to mělo smysl, ale teď vidím, jak to bylo naivní,“ odpovídá na otázku, zda iniciativa vůbec k něčemu byla. „Politika je fakt zasviněná a prožraná skrz naskrz. Už to je jenom kšeftaření s mocí. Vůbec nevím, co s tím dál. Aby se něco změnilo, muselo by se naštvat mnohem víc lidí. Jenže lidé jsou už hrozně znechucení,“ dodává skepticky.

Díky Comebacku se stal známou tváří mladé generace, která by mohla účinně podpořit nějaké hnutí nebo kauzu. V případě Matouše Rumla se opravdu našlo - a to Hnutí za aktivní mateřství, což je občanské sdružení podporující přirozené porody. „Jsem zastáncem domácích porodů, náš syn se doma narodil,“ říká hrdě a zároveň dodává, že takové rozhodnutí je každého věc.

„O domácích porodech se u nás píše v afektech, úplně se ztrácí otevřená informace a objektivita. Vadí mi záměrné dezinformace ze strany lékařů. Pod jejich vlivem to lidé odsuzují předem. Myslím, že každý by se měl seznámit s argumenty obou stran.“ Bude se rodina Rumlových nadále rozrůstat? „Chtěl jsem vždycky sedm dětí, ale už teď slevuji. Tři nebo čtyři bychom ale chtěli mít určitě,“ tvrdí.

Podle jeho názoru nejsou pro rozhodování o velikosti rodiny finance podstatné. „S Terezkou jsme spolu začali bydlet už na škole, kdy jsem ještě pravidelně nevydělával. Platili jsme sedm tisíc za nájem,“ líčí jejich startovní situaci.

„Měl jsem měsíčně pár hostovaček, k tomu nějaký ten natáčecí den v televizi. Vždycky se mi podařilo peníze, jež jsem potřeboval, vydělat. Situace se podstatně zlepšila, když jsem dostal roli v Comebacku. Do té doby jsme se prostě uskromnili tak, abychom vyšli. Peníze ale nikdy naše životní plány neurčovaly. To považuju za největší luxus, který jsme si dovolili.