A protože jeho pozvánku přijalo skutečně hodně lidí, hbitě spojil vepřové hody s veselou dražbou květináčů, která přinesla zdravotně postiženým dětem v Hlinsku 42 000 korun.

Proč staročeská?

Dřív se pašíci vykrmovali na co nejvyšší hmotnost, nezřídka vážili i 220 kg. Dnes už takovou tonáž zdaleka nemají. Preferují se masná plemena, o sádlo není tak velký zájem. Také hamerský vepřík měl „jen“ 145 kg.

A proč staročeská zabijačka, zeptali jsme se Antonína Holfeuera z penziónu Jonáš, kde se vše odehrávalo.

Do jitrnic patří cibule.Do jitrnic patří cibule.foto: Právo/František Petrá
„Zakládáme si na tom, že všechno, od porážky přes nabíjení tlačenky až po špejlování jelit, děláme ručně podle receptů, z nichž mnohé pocházejí už z počátku 18. století. Nepoužíváme ani průmyslové směsi koření, ale každé jednotlivě si stejně jako naši předkové dávkuje mistr řezník,“ ujasňuje.

Jitrnice děti zaujaly.Jitrnice děti zaujaly.foto: Právo/František Petrák

Mozeček a tvarohové buchty

V našich zemích měly zabijačky stálý repertoár specialit. Ale krajově se jejich chuť dost lišila. Na šperky, jak se nazývají na Moravě, má totiž každý řezník svůj vlastní recept. Někde se neobejdou bez muškátového květu, jinde jej zavrhují, protože prý do klasické české kuchyně nepatří a zabijačkové speciality moc navoní. „U nás zase nesmí do zabijačkového guláše přijít paprika a mouka, aby zůstala zachována jemná chuť masa i drobů. Zahušťuje se mozečkem, který mu dodá delikátní konzistenci. Ale jen kouskem, mozeček se považuje za nejlepší sousto zabijačky a upražený se podával jako pocta nejváženějšímu hostu,“ vysvětluje Holfeuer.

Řezníci plní jitrnice.Řezníci plní jitrnice.foto: Právo/František Petrá
Ačkoliv šlo u zabijačky vždy o karneval slaných a kořeněných specialit, v jejich menu nesmělo chybět ani něco sladkého. Aby se trochu stáhla a srovnala ta mastná chuť, jak říká A. Holfeuer. Na staročeské zabijačce u Jonáše ve Svobodných Hamrech se lidé rozhodovali mezi pekáči nadýchaných tvarohových buchet s rumovými sultánkami a dobře vytlučeným, taženým štrúdlem.

Další zabijačkové speciality.Další zabijačkové speciality.foto: Právo/František Petrák
Domácí zabijačky se odehrávaly hlavně v zimě, aby choulostivé speciality nepodlehly tak rychle zkáze. Dnes už se ale nemusí jejich ctitelé obtěžovat vykrmováním pašíka. Stačí prostě koupit tzv. půlku a podle vlastní chuti a libosti ji zužitkovat.

Tři rady zkušených

Na vepřových hodech se nemá šetřit pečivem. Zejména tmavý chléb obsahuje hrubou vlákninu, která na sebe váže část tuku. Tato kombinace pak mnohem méně dráždí trávicí ústrojí.

Mylná je představa, že hodně piva chrání před zažívacími potížemi. Alkohol je často může urychlit či dokonce i zhoršit. Hlavně když se zlatavý mok míchá s destiláty.

Velká konzumace zabijačkových specialit, kam se přidává vepřová krev, přivádí to těla značné množství železa. A to není zdravotně příliš žádoucí. I když to trochu odporuje českému zabijačkovému naturelu, jeho nadbytek lze snížit červeným vínem, které obsahuje látky brzdící vstřebávání železa. To ale neznamená, že si k ovaru dá člověk pivo, po jelítkách červené a u jaternic se vrátí k orosené sklenici. Rovněž zde platí, že míchání alkoholu se na zabijačce může pořádně vymstít.