"Celkově jsme viděli velmi hezké věci, hlavně věci možná méně okázalé, samozřejmě s výjimkou Diora, který je vždycky nanejvýš teatrální," řekl poradce pro módu u výrobce luxusního zboží LVMH Jean-Jacques Picart.

Excentrický britský návrhář Diora John Galliano tentokrát přišel s kolekcí modelů inspirovaných oblečením japonských gejš. Uzdu fantazii hodně popustil i Jean-Paul Gaultier s modely ve stylu Madon a kostelních vitráží.

Picart ale i tady vidí "dobrý základ". Když se prý odmyslí doplňky, je to garderoba dokonale nositelná a její extravagance je velmi kontrolovaná. Podobně se vyslovil i předseda Francouzské federace haute couture Didier Grumbach.

Francouzské hlavní město se už teď těší na červenec, kdy budou přehlídky modelů na podzim a zimu, ale kolotoč haute couture se do té doby nezastaví a už v dubnu se například roztočí v Miláně. Haute couture totiž není jen Paříž.

Haute couture znamená luxus

Tento pojem lze totiž chápat obecně jako nejluxusnější odvětví módy, které pracuje výhradně na zakázku, splňuje všechny požadavky výlučnosti a dokonalosti provedení, které na ně jeho nanejvýš náročné zákaznice mohou klást, a svým způsobem udává trend vývoje módy.

Ve Francii, kde tento pojem vznikl, je ale haute couture toto vše, ale navíc něco jako chráněná značka. Aby ji módní salon získal, musí splňovat řadu kritérií. Ta byla stanovena už v roce 1945, a i když byla v letech 1992 a 2001 zmírněna, salonů, které jsou schopny jim dostát, je stále méně.

Francouzský módní dům haute couture musí například zaměstnávat nejméně dvacet lidí ve svých vlastních dílnách, předvádět na přehlídkách nejméně 25 modelů v každé kolekci a být zapsán v oficiálním kalendáři přehlídek nejméně po čtyři sezony.

Kdo je "haute couture"

V 50. letech, označovaných za zlatý věk haute couture, bylo takových společností několik desítek. Dnes je jich deset.

Tento výlučný klub tvoří módní salony Adeline André, Chanel, Christian Dior, Christian Lacroix, Dominique Sirop, Emmanuel Ungaro, Franck Sorbier, Givenchy, Jean-Paul Gaultier a Jean-Louis Scherrer. K tomu přistupují dva "členové-korespondenti", Italové Valentino a Giorgio Armani, kteří vytvářejí své kolekce doma, ale dokončují je v Paříži. Některé další módní firmy se pařížských přehlídek účastní v kategorii přizvaných.

Příčina tohoto ohromného ústupu je prostá - peníze. I době, kdy byla haute couture v rozkvětu, si její modely mohlo dovolit jen asi 15.000 privilegovaných. Dnes je jich na celém světě jen pár set. Ceny modelů totiž mohou klidně přesáhnout 100.000 eur (2,8 milionu korun) a ani velmi bohatí lidé, snad s výjimkou zbohatlíků, většinou nerozhazují. Platí se nápad, jméno, luxusní materiál i práce - na jednom modelu někdy až tisíc hodin.

Dlouhá řada původních salonů haute couture tedy postupem let přešla na modelovou konfekci a výrobu luxusních doplňků či parfémů, která je finančně schůdná. Sem patří i velká jména jako třeba Lanvin, Jean Patou, Carven, Paco Rabanne, Balenciega, Versace nebo Nina Ricci. Yves Saint Laurent pak úplně skončil s aktivní činností a odešel na odpočinek.

Modelová konfekce a haute couture se doplňují

I pro "poslední mohykány" je ale haute couture jen jakousi výkladní skříní a způsobem reklamy pro jejich modelovou konfekci, případně doplňky a parfémy, jejichž výroba tvoří vlastní ekonomické jádro jejich činnosti. Je to výkladní skříň velmi přitažlivá. "Galliano se nám vyplatí," říkají například u Diora.

Didier Grumbach po nynějších přehlídkách řekl, že haute couture a modelová konfekce se vzájemně doplňují a že není důvod dělat mezi nimi nějaké neprostupné bariéry. "Všechny domy dělají obojí, nelze to stavět proti sobě," prohlásil. Zároveň ale vyloučil další změkčení podmínek pro získání nálepky haute couture, takže tato výlučná společnost se asi v nejbližší době nijak nerozšíří.