Hlavní obsah

USA hodily Kurdy na turecký oltář

Právo, brw

Kurdské milice YPG se mají příští týden začít stahovat ze syrského Manbídže. Jejich statečný boj proti teroristickému Islámskému státu (IS) totiž přebila americko-turecká dohoda.

Foto: Profimedia.cz

Turečtí vojáci hlídkují v doprovodu obrněných vozidel poblíž syrského města Manbídž

Článek

Ankara si nepřeje, aby se v oblasti západně od Eufratu a poblíž její hranice vyskytovali ozbrojení Kurdové. A Washington jí vyhověl: dohodli se na tom podle stanice CNN na počátku června šéf americké diplomacie Mike Pompeo se svým tureckým protějškem Mevlütem Çavuşogluem.

Správu převezmou arabští ozbrojenci

Kurdové se podřídili – bez americké podpory totiž z vojenského hlediska nemají proti Turkům šanci. Navíc podle dohody sjednané ještě s administrativou nyní již bývalého prezidenta Baracka Obamy měli zůstat na východním břehu Eufratu, kam se nyní vrátí.

„Tak to má být. Amerika a Turecko se mírumilovně dohodly,“ pochvaloval si Mehmet Akarca, poradce tureckého prezidenta Recepa Erdogana. Syrští Kurdové se mají začít stahovat na východní břeh Eufratu 4. července, tedy na americký Den nezávislosti.

Podle plánu na „zajištění bezpečnosti a stability v Manbidži“ budou jednotky YPG, které Turecko – stejně jako všechny kurdské ozbrojence – považuje za teroristy, při stahování odzbrojeny.

Správu i bezpečnost měst by měli postupně přebírat arabští lokální velitelé a jejich ozbrojenci. Ankara si podle dostupných informací přeje, aby se podobný model uplatnil také v severosyrské Rakce, v Kobani a dalších oblastech, kde YPG operují.

Američtí instruktoři jedinou zárukou YPG

Turci a jimi sponzorované milice by tak v Sýrii ovládli téměř celý pás území, který se táhne podél jejich jižní hranice západně od Eufratu. „Nárazníkovou zónu“ proti Kurdům, konkrétně proti separatistické Straně kurdských pracujících (PKK), mají už také v severním Iráku.

Pozemní jednotky se tam pohybují v 30kilometrové hloubi iráckého území a turecké nálety na pozice PKK se už staly samozřejmostí. Na stahování Kurdů z Manbídže mají podle plánu společně dohlížet turecké a americké jednotky.

Foto: Omar Sanadiki, Reuters

Příslušnice kurdské milice YPJ v Aleppu

Pentagon, který vnímá syrské Kurdy jako nejefektivnější sílu v boji proti IS, se nechtěl podle médií poměrně dlouhou dobu smířit s představou, že je nechá na holičkách. Jenže nyní je jasné, že právě to se v režii diplomatů stane.

Mnozí pozorovatelé to vidí tak, že nepříliš početný zbytek amerických instruktorů, kteří Kurdům pomáhali s výcvikem boje proti IS, bude nyní jedinou zárukou bezpečného odchodu YPG.

Zbylo jen jednání s Damaškem

Syrská kurdská správa v severovýchodní Sýrii mezitím už oznámila, že je připravena vést rozhovory o budoucnosti tohoto regionu s představiteli syrské vlády.

Obrátila se přitom na Syrskou demokratickou frontu, což je skupina označovaná za opozici tolerovanou Damaškem. Syrský prezident Bašár Asad se sice před časem nechal slyšet, že nebude váhat použít sílu k ovládnutí třetiny země kontrolované Kurdy, pokud vyjednávání nebude úspěšné, „syrsko-syrské“ řešení latentního konfliktu by ale podle pozorovatelů mohlo vyhovovat jeho současné strategii.

Tou je minimalizace amerického vlivu a neruského zahraničního vměšování. A i když rozhovory mezi syrskými Kurdy a syrskou vládou zprostředkované Moskvou v minulosti řešení situace nepřinesly, Damašek není zatím vůči Kurdům vysloveně nepřátelský: nejenže odsoudil tureckou ofenzívu proti kurdským milicím v Afrínu na severozápadě země, ale nechal otevřené silnice, aby Kurdům mohla proudit humanitární pomoc.

Syrští Kurdové jsou ale Asadovi nyní vydáni na milost a nemilost.

Jiskry mezi Ankarou a Washingtonem

Dohoda o stažení Kurdů z Manbídže je první zprávou o „rozmrzání“ vztahů mezi Ankarou a Washingtonem, které se v posledních letech propadly hluboko pod bod mrazu.

Důvodem byly nejen rozpory ohledně situace v Sýrii, ale také například nevydání imáma Fethullaha Gülena, který žije v americkém exilu a jehož vláda prezidenta Recepa Erdogana viní ze zosnování neúspěšného pokusu o puč z roku 2016.

Vztahy navíc jitřily i námitky americké vlády, která kritizovala sílící autoritářství Recepa Erdogana. Dalším problémem je prodej stovky amerických bojových letounů F-35 do Turecka.

Obchod momentálně zablokoval americký Kongres, který dlouhodobě upozorňuje na sbližování Turecka s Ruskem. Turecko ale už za nákup letounů zaplatilo, a tak výrobci, firmě Lockheed Martin, nezbylo než první dva kusy předat.

Otázkou ale je, co s americko- tureckými vztahy udělá, až předané stroje po zaškolení pilotů na konci roku nepřeletí do Turecka, ale zůstanou v USA, jak to žádá norma schválená Kongresem.

Reklama

Související články

Budou Kurdové zase jenom na odpis?

Prezident Donald Trump si stále přeje brzké stažení amerických vojáků ze Sýrie. Zopakoval to krátce po raketovém bombardování za údajný chemický útok v syrském...

Výběr článků

Načítám