Hedvábné stezce říkají Číňané „Jeden pás, jedna cesta“ (anglicky One Belt, One Road, zkr. OBOR). Projekt má po zemi i po moři lépe propojit Asii s Evropou i Afrikou a navázat na tradici starověké a středověké Hedvábné stezky, po níž z východní Asie mířilo do Středomoří mimo jiné právě ceněné hedvábí.

Prezident Si na květnovém summitu k OBOR v Pekingu vyzval k vytvoření nového druhu mezinárodních vztahů založených na strategii „win-win“, tedy výhodné pro všechny strany, jak Číňané zdůrazňují. Svůj nápad nazval „projektem století“ a získal pro něj nadšenou podporu mimo jiné i českého prezidenta, jediné hlavy státu z EU na summitu.

Miloš Zeman plán označil za „nejvíce fascinující projekt v novodobých dějinách“. Peking ale do iniciativy s mlhavými konturami nechce investovat zhruba bilión dolarů jen tak z dobrého srdce: Čína se za prvé potřebuje zbavit své průmyslové nadprodukce, tj. prodat státům účastnícím se iniciativy zboží, které jí leží v přeplněných skladech, a za druhé si chce zaručit energetickou bezpečnost.

Prezident ČR Miloš Zeman na recepci české ambasády v Pekingu.

Prezident ČR Miloš Zeman

FOTO: Karel Čapek, ČTK

Dlouhodobě ji také motivuje možnost prohloubit svůj ekonomický a politický vliv v euro-africko-asijském prostoru. Nyní, když se USA pod Donaldem Trumpem stahují do sebe, vidí příležitost k tomu, jak se pokusit o zaplnění vyklízeného amerického místa ve světě.

Odbytiště neprodaného

Nadšení zastánci velkolepého projektu ovšem – často i vědomě – opomíjejí jeho ekonomická a politická rizika, přičemž nejenom pro zúčastněné země, ale i pro samu říši středu. Podle příznivců vznik infrastruktury nutné k vývozu čínského zboží do ciziny nakopne růst v mnoha zaostalých regionech.

Řada zemí ležících na trase OBOR je však zmítaná korupcí a konflikty, což činí podnikání v nich značně rizikovým. Podle finanční společnosti Gavekal Dragonomics čínští představitelé neoficiálně očekávají ztráty až 30 procent z chystaných investic ve Střední Asii a až 80 procent v Pákistánu.

Alexander Cooley z Kolumbijské univerzity připomíná, že například čínské projekty v důlním a stavebním sektoru v Pákistánu se staly terčem útoků ozbrojenců, zatímco v Tádžikistánu místní politické elity zpoplatnily Číňany postavenou dálnici, aby si zajistily další tok peněz do vlastních kapes. „Rizikem OBOR je, že vyostří vnitřní politický boj v těchto zemích, způsobí posílení korupčních sítí a nenaplní svůj transformační potenciál,“ řekl listu The Financial Times.

Vpravo čínské zboží mířící do Evropy v řeckém přístavu Pireus. Ten Číňané loni koupili od řecké vlády.

Vpravo čínské zboží mířící do Evropy v řeckém přístavu Pireus. Ten Číňané loni koupili od řecké vlády.

FOTO: Profimedia.cz

Ratingová agentura Fitch doplnila, že projekty jsou vybírány hlavně na základě politických kritérií, což zpochybňuje jejich ekonomický a praktický smysl. Jeden pás –  jedním směrem Číňané nabízejí na vybudování dopravních koridorů výhodné půjčky. Peking, bojující se zpomalováním vlastní ekonomiky, tím při zadávání zakázek v podstatě zvýhodňuje své podniky a férová hospodářská soutěž jej netrápí.

Dluhová past pro nejchudší

Nejchudší země by navíc kvůli laciným (ovšem mnohaletým) půjčkám mohly skončit v dluhové pasti. Například chudý Laos zaplatí za vysokorychlostní železnici do Číny ze své kapsy bezmála dvě miliardy dolarů. A Srí Lanka už nyní kvůli pomalému růstu není schopna splácet osmimiliardový dluh, který vůči Číně má. „Zdánlivé přínosy by nakonec mohly zúčastněné země uvrhnout do pavoučí sítě, jejímž středem je Čína,“ prohlásila June Teufel Dreyerová z Miamské univerzity.

Realita také ukazuje, že proud zboží těžko bude plně obousměrný. Vlaky napěchované levným čínským zbožím do Evropy se do Číny vracejí takřka prázdné a mnozí už proto překřtili OBOR na „Jeden pás – jedním směrem“.  Navíc evropské firmy v Číně i nadále čelí četným podnikatelským překážkám.

„Evropa je otevřená a od Číny každý den nakoupí zboží za jednu miliardu eur. Naopak Čína kupuje od Evropy jen za polovinu této částky. V roce 2016 Čína investovala čtyřikrát více v Evropě než evropské společnosti v Číně,“ spočítal Jörg Wuttke, šéf Obchodní komory EU v Číně.

Nová říše?

OBOR by mohl vyvolat další třecí plochy. Například Indie nemůže skousnout, že pás má vést přes pákistánskou část Kašmíru, tedy území, o něž se Dillí s Islámábádem léta pře. Indická vláda se navíc obává, že Čína si projekty v Pákistánu, Bangladéši či na Srí Lance otevírá dveře pro rozšíření svého vojenského a politického vlivu daleko za svými hranicemi.  Tyto názory znějí i odjinud.

„Přes námořní cestu Čína už nyní ohrožuje existující rovnováhu moci v Indickém oceánu,“ varoval list The Japan Times. Čína je navíc štědrým poskytovatelem finanční pomoci zemím v Jihočínském moři, za což očekává i vstřícný postoj vůči své expanzivní politice v oblasti. OBOR je bolehlavem i pro Rusko.

To i přes vlastní účast na projektu vnímá riziko, že „hedvádná iniciativa“ bude znamenat zesílení čínského vlivu ve Střední Asii, tedy v postsovětském regionu, který Moskva tradičně považuje „za svůj“.  „OBOR v pravý čas připomíná světu, že komunistická Čína buduje novou říši,“ shrnul Friedrich Wu z Rajaratnamského institutu pro mezinárodní studia v Singapuru.