Šéf oddělení ochranářů Andrew Lamason řekl, že si je jist, že k pláži dorazila nová skupina kulohlavců. Všichni, které se předtím podařilo vrátit do hluboké vody, byli totiž označeni štítky, a žádné z 200 zvířat, jež se objevila na pláži nyní, štítky nemá. Skupina prvních 416 kulohlavců se u pláže objevila v pátek, což zmobilizovalo dobrovolníky z celého Nového Zélandu. Snaží se dotlačit ještě živá zvířata zpět do vody a hodlají v tom pokračovat i v neděli.

Lamason řekl, že 20 kulohlavců z nové skupiny už bylo utraceno, protože byli ve velmi špatném stavu. Dobrovolníci ve vodě vytvářejí lidský řetěz a tlačí zvířata do hloubky, aby se nedostala znovu na mělčinu. Profesionální záchranáři dobrovolníky upozornili na nebezpečí rejnoků a žraloků. Jeden z kulohlavců měl na těle známky pokousání od žraloka. Mike Ogle z oddělení ochrany přírody řekl, že není vyloučeno, že kulohlavce k břehu zahnal právě útok žraloka.

Dobrovolníci se snaží pomoci velrybám uvízlým na pobřeží Nového Zélandu

Dobrovolníci se snaží pomoci velrybám uvízlým na pobřeží Nového Zélandu

FOTO: Anthony Phelps, Reuters

Kulohlavci uvízli na písčitém výběžku zvaném Farewell Spit, kde už řešili podobné případy v minulosti. Podle odborníků tamní dlouhé a lehce se svažující pláže ztěžují kytovcům navigaci směrem do moře, jakmile se jednou ocitnou v blízkosti pevniny.

O příčinách hromadných úhynů kytovců na plážích se ví zatím málo. Spekuluje se o tom, že do poslední chvíle pronásledují kořist, chrání nemocné jedince nebo unikají před predátory. Nový Zéland patří k zemím, kde kytovci uvíznou často. Páteční případ byl třetí největší v jeho dějinách. Ten vůbec nejhorší se datuje do roku 1918, kdy na Chathamských ostrovech uvízlo 1000 kulohlavců. V roce 1985 na Aucklandských ostrovech zaznamenali uvíznutí 450 zvířat. Kulohlavci dorůstají do délky 7,5 metru a v novozélandských vodách se vyskytují v hojném počtu.