Pchúmipchon, jenž panoval sedmdesát let a zemřel v půlce října, byl vnímán jako sjednocující postava a symbol kontinuity politického systému v zemi.

Ta od zavedení konstituční monarchie v roce 1932 už zažila tucet úspěšných (a podobný počet neúspěšných) vojenských převratů. Ten zatím poslední před dvěma roky společnost a ekonomiku silně zasáhl a škody zesílily i teroristické útoky namířené proti turistům, z nichž země žije.

Možnost, že by trůn mohl zůstat prázdný na delší dobu, byla proto noční můrou ekonomů i většiny obyvatel a není divu, že oznámení, že se korunní princ Mahá Vatčirálongkón, Pchúmipchonův jediný syn, ujme žezla začátkem prosince, přišlo jako osvobození.

Nastupuje sukničkář a marnotratník

Problém ale je, že budoucí panovník se ani zdaleka netěší takové popularitě jako jeho otec. Vatčirálongkón strávil většinu svého dospělého života v zahraničí a vlastní dům v Německu, kde jeho syn studuje soukromou školu.

Princ neblaze proslul jako marnotratník, který pro svého psa zorganizoval okázalou narozeninovou oslavu, jako třikrát rozvedený sukničkář, který svou poslední ženu – bývalou servírku – nechal na zmíněné psí párty promenádovat nahoře bez.

Navíc je to velký ješita, jenž svým soukromým tryskáčem kvůli jakési osobní křivdě zablokoval v Bangkoku ranvej s letadlem japonského ministerského předsedy. Jak běžní Thajci, tak politické elity proto vždy dávali přednost Vatčirálongkónově sestře, princezně Sirindhorn, ta však krátce po smrti otce veřejně uvolnila cestu svému bratrovi.

Vyklízí pole vojákům

Protože role thajského krále je v podstatě symbolická, nemusel by být slabý monarcha na trůnu teoreticky pro zemi až tak velkou katastrofou. Horší je, že právě nízká popularita budoucího panovníka znamená, že minimálně na několik dalších let rozvázal thajské vojenské juntě ruce, takže to bude ona, kdo bude určovat směr vývoje země.

Jak upozornil Paul Chambers, šéf Institutu pro jihoasijské otázky v thajském městě Čiang Mai, thajská armáda byla v posledních desetiletích vždy „slabším společníkem“ populární monarchie: byl to král, který měl díky svému charismatu hlavní slovo.

„Vzhledem k tomu, že korunní princ se netěší oblibě jako jeho otec, bude mít armáda možnost hrát za jeho panování prim.“ To také vysvětluje, proč prosadila Vatčirálongkóna,“ podotkl Chambers.

„Výměna na trůnu pomůže autoritářským silám v Thajsku, aby ospravedlnily svou moc,“ dodal. O lidové potvrzení své moci se armáda snaží právě od roku 2014, kdy svrhla demokraticky zvolenou vládu premiérky Jinglak Šinavatrové.

Většina analytiků se shoduje, že puč proti sestře byznysmena Tchaksina Šinavatry, jednoho z nejbohatších Thajců, podporovaného zejména na venkově a nenáviděného městskou střední třídou, jež ho viní z korupce, měl za cíl rozbít politickou mašinerii Šinavatrovy rodiny a převzít kontrolu nad zemí tak, aby generálové mohli pilotovat přechodné období po smrti Pchúmipchona zcela podle vlastních představ.