Článek
Historik Pjotr Bojarskij v listu Moskovskij komsomolec zjistil, co se na základně nazvané Hledač pokladů (Schatzgräber) tehdy odehrálo. Za vším byl ulovený polární medvěd.
Medvědina udělala tečku
Po necelém roce pobytu si totiž vojáci wehrmachtu na základně chtěli zpestřit život v tvrdých podmínkách s polárními vichřicemi a bouřemi, ale i v obklíčení ledními medvědy. Dosud se živili jen konzervami včetně sardinek z Portugalska, a tak je v květnu 1944 napadlo zpestřit si jídelníček medvědím masem.
Zastřelili jednoho z huňáčů a jeho maso konzumovali téměř v syrovém stavu, a to byla fatální chyba. Všech deset polárníků poté onemocnělo různě silnou infekcí s těžkými průjmy a horečkami provázenými blouznivými stavy. Museli volat SOS, načež byli za velkých technických komplikací nakonec všichni 11. července 1944 evakuováni do Norska. Na vyklizenou základnu se pak s blížícím se koncem války fakticky zapomnělo.
Až do července 1944 přitom odeslali němečtí vojáci na 700 meteorologických zpráv pro velení nacistických armád, které podle nich plánovaly pohyby vojsk, pozemní válečné techniky, ale i lodí.
Museli odstranit miny
Okolí základny s obytnými budovami, sklady zásob, prostorami pro munici, a dokonce i s letištěm bylo zaminováno. Až v roce 1990 se podařilo Rusům rozluštit poznámky jednoho z německých polárníků jménem Rudolf Garbaty a díky tomu odstranit miny z válečných let.
Od té doby opět míří ruské expedice na ostrov – nejen kvůli vojenskohistorickým důvodům, ale především kvůli zjištění, jak gigantické zásoby ropy a zemního plynu se tam nacházejí. Navíc oteplování klimatu a moderní technika dělají z myšlenky na těžbu reálnou možnost.
Důležitá je pro Rusko také strategická poloha – minulý rok byla na ostrově vybudována vojenská základna, na níž může žít až 150 vojáků půldruhého roku. Od základny je to na severní pól jen tisíc kilometrů.