Článek
Pro blízké obětí sebevražd znamená jejich tragický čin většinou dlouhodobě traumatizující zátěž. A hmotné následky jednání těch, kteří se pro smrt rozhodli dobrovolně, se odhadují na miliardy dolarů.
V Česku v posledních letech počet sebevražd přibývá. V roce 2012 skoncovalo se životem 1647 lidí, téměř o tři sta víc než před sedmi lety. Mezi sebevrahy převažují lidé kolem padesátky, vedou muži.
Ve světě zemře člověk, který si sáhl na život, každých 40 sekund, upozornila WHO. Ve věkové skupině 15 až 29letých je přitom sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtnosti.
„Užití různých prostředků s chemickým obsahem, oběšení, střelná zbraň – to jsou podle statistik tři nejrozšířenější způsoby sebevražd na světě,“ shrnula doktorka Julie Dermierová, která zprávu představila.
Prevence funguje jen ve 37 zemích
Další milióny lidí se o sebevraždu pokoušejí. „Vede je k tomu zkratové jednání jako způsob řešení problémů citových, partnerských, školních a dalších. V nejednom případě se za dobrovolným odchodem ze života skrývají těžké, či chorobné deprese,“ dodala.
WHO považuje sebevraždu za závažný problém především veřejného zdravotnictví, problém, jemuž se dá podle ní předcházet. Porovnání počtu dokonaných sebevražd ale zůstává problematické, protože v některých státech se vedou přesné statistiky, zatímco v jiných se takové údaje nedaří získat. Národní strategie k prevenci sebevražd zatím přijalo jen 37 zemí, i když několik dalších uvádí, že na konceptu pracují.
Navíc v některých zemích, například v Japonsku, se seppuku (harakiri) – rituální sebevražda rozříznutím břicha jako samurajové – i nyní pokládá za čin zasluhující úctu. Používají jej například veřejné osobnosti čelící obvinění z nějakého skandálu.
Mezinárodní asociace pro prevenci sebevražd (IASP) se zaměřuje na předcházení a zmírnění důsledků smrti z vlastního rozhodnutí.
„Nabízíme i prostor, kde si mohou vědci odborní lékaři z oblasti duševního zdraví vyměňovat názory, zkušenosti, poznatky,“ uvedl Lars Nilssen z IASP.
| IASP založil profesor Erwin Ringel, rakouský psychoterapeut, odborník na psychiatrii a neurologii, v roce 1960 v Rakousku spolu s americkým psychologem Normanem Farberowem. |