Ozbrojenci začali přicházet před pěti měsíci a od té doby bylo zavražděno deset kmenových stařešinů a 100 dalších obyvatel. Podle zástupce kunduzského guvernéra Hamdulláha Daníšího se tito cizinci usadili ve třech ze sedmi provinčních okresů, informovala stanice Al-Džazíra.

"Nevíme, kdo jsou, nerozumíme jejich jazyku. Nosí kukly, takže vidíme jen jejich oči," sdělil jeden z obyvatel provincie. Mnozí je považují za členy radikálního Islámského státu (IS), ale příchozí to neříkají.

Jsou mezi nimi hlavně Čečenci a Uzbekové a také několik Tádžiků, Arabů, Pákistánců a členů afghánského Tálibánu. Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU) a Čečenci se roky snaží proniknout do centrální Asie a IMU se hlásí k IS.

Bojují i ženy

Co je na příchozích nové, je zapojení jejich žen do boje. V okresu Čardara pomáhají mužům připravovat nálože, působí jako lékařky, účastní se prohledávání domů a vyučují islám. Nabádají vesničanky, aby nevycházely ven bez mužů, a jejich manžele, aby se chodili modlit do mešit.

Obyvatelé tvrdí, že cizinci přebírají správu. Ozbrojenci prý obcházejí domy a žádají od obyvatel 5000 až 300 000 afghání (2500 až 126 000 korun). Starší dívky přestaly chodit do škol, sjednocují se školní osnovy a také uniformy školáků.

Lidé, kteří přijíždějí do města Kunduz nebo z něj vyjíždějí, jsou kontrolováni stejně jako ti, kdo nechodí do mešit.

Mluví o nové vládě

K vládním úředníkům se občané dostanou jedině s povolením. Zastavily se stavební práce. "Říkají lidem, že bude ustavena nová vláda, a že ta zahájí nové stavby," sdělil jeden kmenový zástupce.

Cizinci jsou také v sousedních provinciích Tachár a Badachšán, kde mají hlavní stan. Z města Kunduz do střediska Badachšánu, města Fajzábádu, je to 240 kilometrů a trasa vede malebnou krajinou.

Zástupce badachšánského guvernéra Gul Muhammad Bedar říká, že o cizincích ví. Přicházejí prý od té doby, co sousední Pákistán zahájil vojenské operace v Severním Vazíristánu.

Jako rakovina

"Je tu teď přes 600 členů Tálibánu. Je to jako rakovina. Zpočátku to bylo tak 100 místních příslušníků Tálibánu, k nimž se postupně přidalo 400 zahraničních členů i s rodinami. Rakovina se rychle šíří," řekl Bedar.

V minulých dnech prý náhle přibylo útoků na afghánské vojáky. Osmnáct jich přišlo o život, polovinu z nich útočníci sťali, sedm se pohřešuje. Příbuzní vojáků, kterým byly useknuty hlavy, si stěžují, že těla byla vrácena s hlavami, které k nim nepatřily.

Afghánská armáda a její zahraniční spojenci v minulých letech podnikli několik rozsáhlých ofenzív proti Tálibánu, ale dostat jej ze severních provincií se jim nepodařilo.

Situace se zlepšila vždy jen na čas, radikálové se pouze přemístili někam jinam. Bedar i jeho kolegové v Kunduzu říkají, že bez podstatnější podpory vlády je jejich vlastní boj proti Tálibánu ztracenou bitvou. Potřebují víc vojska a zejména leteckou podporu. "Bez toho nemůžeme uspět," řekl Bedar.