WHO připouští, že jednala pomalu, ale přičítá svou nepohotovou reakci částečně překvapivé povaze dosud nejhorší epidemie krvácivé horečky, která si zřejmě vyžádala více než 10 000 mrtvých. Drtivá většina těchto obětí byla zaznamenána ve třech západoafrických státech, Sierře Leone, Libérii a Guineji.

WHO si rovněž stěžovala, že neměla dostatečné informace v reálném čase. AP ale na základě získaných dokumentů tvrdí, že zdravotnická organizace od počátku dobře věděla, o jak neobvyklou epidemii jde. Představitelé WHO prý byli o svízelné situaci včas informováni a dostávali naléhavé žádosti o pomoc.

Obavy z reakce politiků

Dokumenty rovněž ukazují, že vysocí úředníci WHO si v soukromí pohrávali s myšlenkou vyhlásit mezinárodní stav nouze už počátkem loňského června, ale nakonec se tak stalo až 8. srpna.

Vrchní ředitelé však údajně odrazovali od dřívějšího podniknutí takového kroku a zdůvodňovali to tím, že by mohl být považován za "nepřátelský akt" a ohrožovat jednotlivé ekonomiky.

Také politici zjevně vyvíjeli na WHO tlak, aby stav nouze nevyhlašovala. Z elektronické korespondence a dalších dokumentů vyplývá, že WHO se obávala vyprovokování sporů se zeměmi zasaženými ebolou a toho, že by mezinárodní poplach mohl negativně zasáhnout i do poutě muslimů do Mekky.