Článek
Veřejné zdravotnictví je v liberijském hlavním městě v troskách, mnoho nemocnic je zcela uzavřeno. Jejich personál totiž sám na ebolu onemocněl nebo raději do práce vůbec nechodí - ze strachu, že se nakazí.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Situace je kritická, říkají humanitární pracovníci. "Stále více lidí umírá na léčitelné nemoci, jako je malárie či průjmová onemocnění. A při komplikovaných porodech už se nedá provádět ani císařský řez," upozorňuje ředitel mezinárodních operací MSF Mariano Lugli. Mnoho těhotných ze strachu z nakažení ebolou rodí přímo doma bez lékařské asistence. "Při komplikacích ale nemají šanci přežít. Také mnoho dětí proto umírá přímo při porodu nebo krátce po něm," dodává podle agentury DPA Lugli.
Když epidemie před několika měsíci vypukla v Guineji, zavřeli tamní zdravotnická zařízení nejdřív záměrně. "Mnoho lidí se tam totiž nakazilo z nevědomosti. Nejdřív museli být zdravotníci řádně vyškoleni a bylo také třeba jim dodat ochranné pomůcky," říká Lugli, který sám v dubnu v Guineji působil.
Epidemie na postupu
V Guineji se situace nyní trochu uklidnila, v Libérii a Sieře Leone ale počet nakažených stále roste. Jen za minulý týden registrovala Světová zdravotnická organizace (WHO) stovky nových případů. "V Monrovii víme ale asi jen o třetině nakažených," říká Lugli. Nově vystavěná izolační stanice, kde bylo původně 120 lůžek, už nyní praská ve švech. I po rozšíření na 160 míst musí pacienty odmítat.
"Nejtěžší je starat se o děti. Kvůli ochranným oblekům s nimi nemůžete navázat sebemenší kontakt a navíc je musíte izolovat od jejich rodiny. To je hrozné. Někteří nakažení k nám přicházejí ještě v relativně dobrém stavu, můžou ještě chodit. Pak se ale jejich stav rychle zhorší a zemřou v izolaci," říká Lugli. Nyní pracuje humanitární organizace na nových postupech, jak zapojit rodinu a umožnit jí kontakt s nemocným. "K tomu ale nutně potřebujeme další pomocníky," zdůrazňuje.
"Třeba po zemětřesení by bylo nemyslitelné, aby bylo tak málo míst, kde by ženy mohly v klidu porodit a kde bychom se mohli postarat o nemocné," poznamenává koordinátorka MSF v Monrovii Lindis Hurumová. "Není to jen epidemie eboly. Je to rovněž humanitární katastrofa a vyžaduje celou škálu humanitární pomoci," dodává Hurumová.
Světová zdravotnická organizace prý přes všechna varování zareagovala příliš pozdě. Teď se musí do řešení krize nutně zapojit i západní vlády, požaduje MSF. "Co tu dělají Spojené národy a nevládní organizace, nestačí. Epidemie je vždy tři kroky napřed. Nutně potřebujeme odborníky, kteří se rychle pustí do stavby nových izolačních stanic a budou je umět i provozovat," požaduje Lugli. "Už jsme ztratili až příliš mnoho drahocenného času."
