Článek
„Známe Daíš (arabský akronym předchozího názvu IS Islámský státu v Sýrii a Levantě) a máme spojení s některými jeho členy,“ řekl Mirwais.
„Čekáme, jestli splní požadavky kladené na islámský chalífát. Pokud ano, jsem si jist, že naše vedení oznámí svou loajalitu k němu. Jsou to velcí mudžáhidové. Modlíme se za ně. Jestliže neuvidíme problémy v tom, jak působí, spojíme se s nimi,“ naznačil, jaká by mohla být budoucnost.
Ke spojení ještě nedošlo, ale už jeho náznak představuje značnou hrozbu, protože se zvětšila oblast, kterou mají nekompromisní sunnitští radikálové pod kontrolou. Ještě větším nebezpečím by bylo, kdyby totéž udělal Tálibán.
Vláda kontroluje jen asfaltky
Hezbe Islámí je menší skupina v Afghánistánu, která vede boj po boku Tálibánu proti Američanům i stávající vládě. Mirwais už sdělil, že v tomto boji bude pokračovat i po odchodu mezinárodních sil ISAF: „Hlavně bojujeme proti Američanům, díky Bohu byli donuceni utéci. Ale budeme bojovat tak dlouho, dokud neustavíme islámský stát. V těchto dnech vedeme partyzánský boj. Kábulská vláda je slabá, jako Nadžibulláhova po stažení Sovětů v roce 1989. Vláda nekontroluje nic mimo asfaltové silnice. Bez doprovodu velkých sil nemohou ani vjet do vesnice.“
V Afghánistánu má Hezbe Islámí, která působí i jako registrovaná politická strana, dvě frakce. Jedna z nich je vedená jejím zakladatelem Gulbuddínem Hekmatjárem, který byl dokonce v roce 1996 afghánským premiérem, než ho o rok později svrhl Tálibán.
Společně proti Američanům
I když má Hezbe Islámí z minulosti nevyřízené účty s Tálibánem, proti Američanům většinou bojují obě skupiny společně.
A je jasné, že většina těchto skupin nebude ochotna se spojit s novou afghánskou vládou a dělit se o moc. Nespokojí se s ničím jiným než se zavedením striktní formy práva šaría, uvádí BBC. Ta v zemi panovala už v dobách Islámského emirátu Afghánistán, jehož byl Hekmatjár předsedou vlády. Tehdy byly zakázány i televize a sport.
Naopak bývalý afghánský bezpečnostní poradce Amrulláh Salíh podobný vývoj považuje za nepravděpodobný, protože se afghánská společnost změnila příliš moc na to, aby se tam mohla uplatňovat šaría stejně jako na konci devadesátých let.