Obrna postihla dívku z chudé komunity někdejších kočujících pastevců, kteří se usadili v kopcích na východě hlavního města, kde žijí bez tekoucí vody a elektřiny, leckdy jen ve stanech. Nemoc byla zjištěna až ve chvíli, kdy ochrnula. „Stěžovala si, že nemůže vstát, že ostatní děti si hrají, ale ona nemůže,“ řekl dívčin strýc. Její otec pracuje jako taxikář a často jezdí k hranici s Pákistánem, odkud se nemoc mohla přenést. Téměř všechny loňské případy se vyskytly v regionech sousedících s Pákistánem.

V Afghánistánu počet případů obrny poklesl hned poté, co Tálibán změnil přístup a povolil očkování. V roce 2011 úřady zaznamenaly 80 případů obrany, o rok později 37 a vloni jen 14.

Zdravotníci navštíví každou rodinu, aby děti naočkovali proti chorobě. Nakapou jim vakcínu do úst, očkované označí na paži modrou čárou a připíšou datum na zeď domu. Metoda se může zdát primitivní, nicméně desetitisíce dobrovolníků z řad místních obyvatel nemoc v zemi téměř vymýtily.

Zdravotníci sice dohlížejí i na hraničních přechodech a očkují potenciálně rizikové skupiny, nicméně mnoho lidí překračuje hranici mimo oficiální přechody. Každoročně hranici přechází na 1,5 miliónu dětí, a tak se přenos nákazy jeví jako nevyhnutelný.

Hrozba z Pákistánu

Zatímco Tálibán v Afghánistánu uznává výhody moderní medicíny, pákistánský Tálibán podobně jako Boko Haram v Nigérii odmítá vše, co přichází ze Západu. Neváhá zabíjet zdravotníky či tvrdit o očkování, že je to jen pláštík pro sterilizaci muslimů a muslimek. V Pákistánu se mezi lety 2012 a 2013 zvýšil počet nakažených z 58 na 91.

Pákistán je spolu s Afghánistánem a Nigérií jednou z pouhých tří zemí, kde obrna zůstává endemickou, tedy trvale se vyskytující chorobou v dané oblasti. Loni se ale obrna objevila i v Sýrii, protože se kvůli válce přestalo očkovat.