Ústřední postavou skandálu je Panagiotis Efstathiou (83), bývalý vysoký důstojník řeckého námořnictva, kterého před vyšetřovací vazbou zatím uchránila kauce ve výši půl miliónu eur a skutečnost, že spolupracuje s policií při rozmotávání skandálu.

Vše se odehrálo koncem 90. let. Efstathiou jako zástupce německé zbrojovky Rheinmetall z Düsseldorfu a její dceřiné firmy STN Atlas Elektronik měl podplácet řecké důstojníky a úředníky, aby pro německé zbrojovky zajistil možnost prodávat do Řecka ponorky, dopravní vrtulníky, protiletadlové systémy i tanky.

Finančním šéfem zbrojní odnože Rheinmetallu jménem DeTec AG a šéfem brémské firmy STN Atlas Elektronik byl tehdy (a až do konce prvního pololetí 2001) právě dnešní šéf BDI, který sdružuje více než sto tisíc německých firem. Grillo jen odpověděl, že „neměl informace, že by obchody byly provázeny nezákonnými finančními postupy“.

Za podpis měla přijít odměna

Žádný stát EU koncem 90. let neinvestoval tolik do zbrojení jako Řecko, o jehož zakázky byl na trhu boj. Někteří vysocí důstojníci či úředníci došli k názoru, že „za jejich podpis by měla přijít odměna“. Pro úplatky Efstathiou vypracoval dva toky – jeden pro legální finance a druhý pro ilegální.

STN Atlas měla tehdy prostředky na kontech svých britských firem Tredeco Consulting nebo Demtec Ltd., obě u Barclays Bank. Oficiálně pro studie trhu, prezentaci výrobků nebo pro shromažďování informací o konkurenci. Za zakázky mu slíbily zbrojovky provizi ve výši 15 procent.

Prohlásil, že tyto peníze v Británii řádně zdanil. Úplatky pak vedl do vlastní firmy Ironhelm Ltd, která měla konto u banky Paribas v Ženevě. Odtud putovaly finance na zahraniční konta uplácených Řeků.

Jednou to bylo třeba 27 tisíc eur, jindy téměř 40 tisícbývalý důstojník

Nechyběl mezi nimi Antonios Kantas, do roku 2002 ředitel pro zbrojení na řeckém ministerstvu obrany.

Brali také němečtí manažeři

Při zakázce na ponorky třídy 214 kielské loděnice HDW šlo o jejich zbrojní vybavení od americké firmy Lockheed Martin nebo od francouzského koncernu Thomson či brémské STN Atlas.

Experti řeckého námořnictva prý chtěli vybavení z Německa. Kantas si pozval Efstathioua a sdělil mu to s tím, že pokud STN Atlas nedá úplatek, zakázku nedostane. Vyřídil to v Atlasu příslušnému manažerovi, který nabídl pro Kantase úplatek ve výši půl procenta zakázky. Podobné to bylo při koupi 54 protiletadlových raket od Atlasu za 140 mil. eur – „ odměnu“ tvořilo procento.

Osm miliónů eur na úplatcích

Při sjednání obou zakázek šlo nejen o půldruhého miliónu pro Kantase, ale i o peníze pro další důstojníky v rozhodovací komisi. Dohromady to jen v roce 2001 mělo dělat osm miliónů eur na úplatcích. „Odměny“ však žádali i někteří němečtí manažeři, kteří úplatky schvalovali.

„Jednou to bylo třeba 27 tisíc eur, jindy téměř 40 tisíc,“ přiznal bývalý důstojník vyšetřovatelům. Podle brémské prokuratury odešlo na adresu Efstathioua za všechna léta více než 40 miliónů eur.