Společnost Tepco, provozovatel elektrárny, přiznala, že nedávno uniklo na 300 tun vysoce radioaktivní vody z nádrže na její zachycování. [celá zpráva]

Japonský úřad pro jadrnou energii už označil tento incident stupněm tři na škále vážnosti nehod radioaktivních zařízení (1 až 7, kdy stupeň 3 značí vážnou nehodu). Důvodem obav je extrémně velké množství vody použité k chlazení reaktorů po havárii způsobené zemětřesením v březnu 2011. V areálu elektrárny bylo vybudováno na tisíc nádrží na zadržování této vody, jsou ale z 85 procent plné a každý den přibývá dalších 400 tun vody.

„Množství vody, kterou používají, je gigantické,“ řekl Schneider a dodal: „Horší je, že voda uniká všude, nejen z nádrží. Uniká ze sklepů, uniká prasklinami v celém areálu. To nikdo nezměří. Je to mnohem horší, než se nás snažili přesvědčit.“

Neexistuje způsob, jak jímat všechnu tuto radioaktivní vodu. Jakmile se jednou dostala do podzemní vody, je to jako řeka tekoucí do moře.Ken Buesseler z Oceánografického institutu Woods Hole

„Měli bychom předpokládat, že to, co se stalo jednou, se může stát znovu. Jsme v situaci, kdy není možné ztrácet čas,“ dodal Schneider. I předseda japonského úřadu pro jadernou energii vyjádřil obavy z dalších úniků.

Horší než Černobyl

Pln obav je i Ken Buesseler z Oceánografického institutu Woods Hole, který v oblasti pracuje: „Neskončilo to jednou ranou. Černobyl byl v mnoha ohledech jednorázovou události, týden trvajícím požárem, ničím, co by mělo možnost se dostat přímo do oceánu.“

Upozornil, že od roku 2011 se z elektrárny stále hlásí další a další úniky z budov, z nádrží, do spodní vody: „Neexistuje způsob, jak jímat všechnu tuto radioaktivní vodu. Jakmile se jednou dostala do podzemní vody, je to jako řeka tekoucí do moře. Nijak nemůžete zastavit ten proud. Můžete vodu vypumpovat, ale kolik nádrží tam můžete mít?“

Buesseler zmínil i další související rizika: „Naší největší obavou právě teď je, že se některé izotopy jako stroncium 90, které jsou pohyblivější, dostanou sedimenty do podzemních vod. Dostanou se do oceánů v úrovních, které se budou akumulovat v mořských živočiších.“

Schneider zase upozorňuje na nebezpečí z radioaktivního cesia z ochlazených použitých palivových tyčí. Je ho více, než ho bylo emitováno při explozi černobylské elektrárny. „Není záruka, že tu není prasklina ve zdech v nádržích s použitým palivem. Když se tam dostane slaná voda, ocelové tyče začnou korodovat, zdi se kvůli tomu mohou roztrhnout a vy to neuvidíte, protože se k nádržím nedostanete,“ řekl Schneider.