Severokorejka strávila devět let v gulagu, protože věděla o milence Kim Čong-ila

"Měla jsem tak nádherný, rozhýčkaný život, než mi bylo 34 let. Vystupovala jsem pro Drahého vůdce a po celé zemi jako celebrita," řekla sedmasedmdesátiletá bývalá tanečnice vyšetřovací komisi OSN, která tento týden zahájila slyšení v jihokorejském Soulu.

Kim je jednou ze skupiny severokorejských přeběhlíků a bývalých vězňů z pracovních táborů, kteří před touto komisí vypovídají. Je to poprvé, co se expertní skupina OSN pokouší zjistit stav severokorejského dodržování lidských práv. KLDR, která obvinění z porušování lidských práv ostře popírá, odmítla komisi uznat a zakázala jejím členům navštívit Severní Koreu.

Privilegovaný životní styl Kim Jong-sun vyplýval převážně ze skutečnosti, že měla staršího bratra, který byl během korejské války v letech 1950–1953 generálem. Měla také mnoho stejně situovaných přátel – mezi nimi i hezkou, vdanou herečku Song Hje-rim, která se v roce 1969 stala milenkou Kim Čong-ila, tehdy ještě svobodného syna a následníka tehdejšího severokorejského vůdce Kim Ir-sena.

"Věděla jsem, že už ji nikdy neuvidím," řekla Kim komisi o dni, kdy ji Song doma navštívila, aby jí oznámila, že se stěhuje do rezidence Kima juniora. Kim Čong-il a Song se nikdy nevzali a jejich vztah byl celé roky uchováván jako tajemství v hluboce konzervativní KLDR, a to dokonce i poté, co Song Kim Čong-ilovi porodila syna.

A Kim Jong-sun byla jednou ze skupiny, která se stala obětí "čistky", jež měla zabránit rozšíření příběhu o Kim Čong-ilově vztahu. V roce 1970 ji odvezla tajná policie, zavřela a dva měsíce ji vyslýchala ohledně všeho, co ví o "vysokých stranických činitelích".

Nic jim neřekla, ale přesto ji převezli – společně se čtyřmi malými dětmi a oběma rodiči – do Jodoku, nově postaveného vězeňského tábora v odlehlé horské oblasti na severovýchodě KLDR. Nekonal se žádný soud, nepadlo ani slovo o rozsudku. "Neřekli mi dokonce ani to, co jsem udělala. Prohlásili jenom: 'Vy všichni byste měli být mrtví, ale bylo vám dovoleno žít tady z největší milosti našeho vůdce'," vzpomíná Kim.

Tím začalo devítileté utrpení na místě, které popsala jako "nejpekelnější na světě". Vězni tu museli pracovat od rozbřesku do soumraku – okopávat pole, kácet stromy, stavět stáje pro dobytek – a večer následovaly hodiny ideologické výchovy. Dávky sestávaly z hrsti soli a kukuřice, ale snižovaly se, pokud vězeň nesplnil denní penzum práce. Kim tuhle stravu vylepšovala vším, co dokázala chytit, včetně hadů, mloků a krys. "Jedli jsme všechno, co se hýbalo nebo rostlo ze země," dodala.

Vězni dopadení při pokusu o útěk, anebo třeba při snaze sbírat zbytky jídla po dozorcích, byli veřejně popraveni. Kdokoli, kdo by s nimi projevil soucit, byl zbit, mučen anebo také popraven.

Kimin otec zemřel během prvního roku hlady a matka ho brzy následovala. Jeden ze synů se utopil v potoce, jednu dceru jí odebrali a poslali žít k nějaké farmářské rodině. Už ji nikdy neviděla.

V táboře podle Kim bylo mnoho padlých členů elity včetně jednoho oslavovaného filmového režiséra, bývalých generálů i prominentního fotbalisty. "Před Kimovou dynastií si nemohl být jistý vůbec nikdo," dodala.

O devět let později jeden z vojenských důstojníků, který do tábora přijel na návštěvu a znal se s jejím bratrem, zařídil, aby ji v roce 1979 propustili. Poté, co se dostala ven, zjistila, že jejího manžela poslali do jiného vězeňského tábora – do takového, z něhož "nikdo nevyšel živý". Už nikdy ho neviděla, ani o něm neslyšela.

Byla pod neustálým dohledem sousedů a tajné policie, která ji varovala před šířením "nepodložených zvěstí" o vedení země. Jejího nejmladšího syna chytili, když se v roce 1989 pokusil z KLDR uprchnout, a ve věku 23 let ho popravili. Hladomor, který Severní Koreu kosil v polovině 90. let, a po něm šok ze synovy smrti ji přesvědčily, že je konečně čas utéct.

V roce 2001 se s pomocí úplatků dostala přes hranici do Číny a nakonec v roce 2003 do Soulu, kde pracuje jako učitelka tance a přednáší o životě v KLDR. "Ti, kteří žijí ve svobodné společnosti, nikdy doopravdy nepochopí, co se v těchto pracovních táborech děje," říká.