Vidžaju Kumariovou odsoudili ve městě Lakhnaú na doživotí za vraždu sousedčina dítěte. Žena byla tehdy v pátém měsíci těhotenství. Synovi dala ve vězení jméno Kanhaja.

Ještě v témž roce se odsouzená proti rozsudku odvolala. Soud jí vyhověl a rozhodl o jejím podmínečném propuštění. Z vězení se však nedostala, jelikož ji opustil manžel a odmítl zaplatit stanovenou kauci 10 000 rupií (zhruba 3600 korun). Na ženu postupem času všichni včetně sourozenců zapomněli, až na jejího syna, který vyrůstal v dětském domově a matku alespoň dvakrát měsíčně navštěvoval.

„Jednou, před sedmi lety, přišel můj manžel, aby mi oznámil, že se znovu oženil, naše starší dcera se vdala a starší syn zemřel po kousnutí psem,“ popsala Kumariová. Dodala, že ale neztrácela víru, že jí syn pomůže na svobodu.

Až do svých 18 let byl Kanhaja v domově. Pak si před rokem v červenci našel práci v textilce ve městě Kanpur. Jakmile našetřil potřebné peníze, vrátil se do Lakhnaú, vyhledal právníka, složil kauci a zařídil matčino propuštění. Za zbylé peníze jí koupil nové šaty.

Případ po uveřejnění v novinách vzbudil na veřejnosti rozruch. Úřady už začaly prověřovat, proč se záležitost dostala až do krajnosti.