Šintó si vyrazil na každodenní vycházku předepsanou lékaři. Až do 11. března 2011 se živil jako rybář. „Teď nemám co na práci. Živly mě připravily o ženu a osmiletého syna. Dodnes špatně spím. Nevím, co dál,“ svěřil se listu The Japan Times.

Odborníci poukazují na to, že překvapivě nízké nebezpečí ozáření není to nejhorší, co místní děsí. Studie nazvaná Fukushima Health Management Survey sledovala zdravotní stav dvou miliónů obyvatel postižené oblasti, aby lékaři mohli upřesnit nabídku terapií. „Podle ankety 15 procent evakuovaných trpělo ještě měsíce poté dlouhodobým stresem. Každý pátý měl příznaky těžkých depresí a každý třetí odmítal o tom, co prožil, vůbec mluvit,“ potvrzuje Iči Mizagawová z fukušimské lékařské univerzity.

Před radioaktivitou přitom muselo uprchnout na 210 tisíc lidí. „Nejistota a strach, co přinese budoucnost, ale také izolace v provizorních obydlích a naprosté vykolejení z dosavadního života přispívají k depresím, pocitu osamění a alkoholismu,“ dodává Iči Mizagawová.

Britský novinář: Nikdo jiný by to tak nezvládl

Obnova zpustošených měst a obcí přitom patří mezi nejpozoruhodnější výkony nejen moderních japonských dějin. „Zprvu jsem také tendenčně informoval jako mnohá média o tom, že vláda si dává načas a život se obnovuje pomaleji, než by měl. Pak jsem sem začal jezdit pravidelně – a nestačil jsem žasnout. Dnes smekám klobouk. Neznám žádný jiný národ, který by si tak rychle a účinně dokázal poradit se zkázou takového rozsahu,“ připouští Brian Rydell, který do loňského října působil jako zpravodaj britské televize Sky News.

Poničené nádrže na fukušimském pobřeží

Poničené nádrže na fukušimském pobřeží

FOTO: Reuters

Jádro se vrátí, zapomeňte

Zatímco premiér Jošihikó Noda z Demokratické strany prosadil po jedenáctém březnu odstavení a zátěžové testy všech reaktorů, Šintó Abe (Liberálně demokratická strana) šel do vítězné kampaně loni v prosinci se slibem, že připraví pozvolný a částečný návrat k jádru. „Jako ostrovní země chudá na zdroje ostatně ani jinou možnost nemáme,“ vysvětloval.

Možná i proto se události kolem roztavených tyčí v reaktorech vytrácejí z veřejného života. „Když dnes zajdu do knihkupectví, najdu tam jen velmi málo knih o havárii v elektrárně. Dřív jich vycházelo nesrovnatelně víc,“ všímá si Sašiko Mašio, jenž až do 11. března 2011 provozoval restauraci v Namii poblíž Fukušimy-1.