Jakarta – po 18ti letech – vypadá úplně jinak. Město je plné obřích výškových budov, které tady tehdy vůbec nebyly. Náměstí před naším hotelem je křižovatkou pětiproudých ulic, které byly plné i v jednu hodinu v noci. Změna je viditelná na první pohled. I když je logické, že celá země nevypadá jako hlavní město, ministr průmyslu mi říká, že v zemi je již 50 až 60 miliónů lidí střední třídy. To je hodně.

Indonésie je ale velká, rozmanitá a složitá. V roce 1945, v počátku vlády prezidenta Sukarna, byla zformulována – a dosud je respektována – doktrína pančasila, založená na pěti hlavních principech:
- víra v jednoho jediného Boha
- spravedlivé a civilizované lidstvo
- jednota Indonésie
- demokracie, vedená vnitřní moudrostí vycházející ze vzájemného rokování státních představitelů
- sociální spravedlnost.

I současný prezident Yudhoyon (od roku 2004) je stoupencem této doktríny, ale ta postupně získává stále více odpůrců – z nejrůznějších úhlů a stran. V zemi je tento prezident, který strávil 30 let v armádě, velmi populární, je dokonce autorem tří popových CD.

Metropole Jakarta v noci

Metropole Jakarta v noci

Den zahajujeme česko-indonéským podnikatelským fórem za účasti indonéského ministra průmyslu a reprezentantů jejich hospodářské komory. V Indonésii probíhá rychlý hospodářský růst (loni 6,5%). Země je pro nás perspektivním trhem, a kdysi i byla významným trhem, ale náš vývoz do Indonésie je v poslední době na úrovni pouhé jedné čtvrtiny našeho dovozu z této země. (Ještě že máme opačný poměr se zeměmi EU!) Přesto náš export roste a v loňském roce to bylo dokonce téměř o polovinu.

Václav Klaus ve Freedom Institute

Václav Klaus ve Freedom Institute

Potom přejíždíme do pro jihovýchodní Asii mimořádné instituce - Freedom Institute, což je liberální think-tank, který v souvislosti s návštěvou vydal mou knihu Modrá, nikoli zelená planeta v indonéštině. Je to již 18. vydání této knihy v zahraničí.

Nevím, jak se bude kniha líbit panu prezidentovi, který je na mezinárodních fórech velkým obhájcem doktríny globálního oteplování, ale diskuse po mé přednášce v tomto institutu byla – za účasti dvou členů indonéské vlády – velmi otevřená a přátelská. Musím ale přiznat, že řekli, že někteří z přítomných něco takového ještě neslyšeli. A že zejména ještě nikdy neslyšeli od politika tak otevřenou debatu o vysoce kontroverzním tématu.

Odpoledne proběhla oficiální návštěva v prezidentském paláci, slavnostní ceremoniál a jednání delegací. Prezident je velmi otevřený, velmi přemýšlivý a pozitivní. Zajímá ho situace v eurozóně a má pro mé názory pochopení. Zítra ráno přijímá šéfku MMF paní Lagardeovou, odpoledne německou kancléřku Merkelovou. Naše dnešní dlouhá diskuse byla pro tyto návštěvy dobrou přípravou. Přijal mé pozvání k návštěvě ČR a věřím, že jsme tady vyslali jasný signál o našem zájmu o prohlubování našich vzájemných vztahů, zejména ekonomických.

Prezident Václav Klaus se s manželkou Livií setkal v Jakartě s indonéským prezidentem Susilem Bambangem Yudhoyonem a jeho ženou Kristiani.

Prezident Václav Klaus a jeho manželka Livie se setkali v Jakartě s indonéským prezidentem Bambangem Yudhoyonem a jeho ženou Kristiani.

Následuje cesta k Národnímu hřbitovu hrdinů Kalibata, na kterou si i s manželkou dobře vzpomínáme z předchozí návštěvy v roce 1994. Zaujala nás tehdy vážnost ceremonie, která přetrvala dodnes. Státní návštěvy jsou v lecčems dost absurdní. Dlouhá cesta hřbitovem vojáků (na každém hrobě je helma) asi 200 metrů byla nejdelší „procházkou“, jakou jsem za celý týden udělal.

Na každém hrobě Národního hřbitova hrdinů je položená helma.

Na každém hrobě Národního hřbitova hrdinů je položená helma.

Večer je velká státní večeře v paláci Istana Negara (můj projev je na www.klaus.cz), večeře i odpoledního setkání se zúčastňuje celá vláda. To by se u nás nikdy nestalo, naši ministři (a to si dovolím pozvat jednoho či dva) se pravidelně omlouvají. Ráno máme ještě krátkou návštěvu parlamentu, cestu na letiště a celodenní let do Prahy. Opět s mezipřistáním v Dillí.