Článek
V Japonsku se pořádala "pozorování zatmění" v místních školách, parcích, výletních lodích, a dokonce i v soukromých letadlech. Obdobné akce se konaly v Číně a na Tchaj-wanu. V Tokiu, kde bylo podobné nebeské divadlo naposledy k vidění v roce 1839, vysílala zatmění živě místní televizní stanice.
Astronomické muzeum v Tchaj-peji otevřelo brány už za rozbřesku a hongkongské Vesmírné muzeum umístilo před budovou na nábřeží teleskopy se slunečními filtry.
Japonské televizní štáby zatmění sledovaly mimo jiné i z vrcholku hory Fudži, a dokonce i v zoologické zahradě jižně od Tokia, aby zaznamenaly reakci šimpanzů - kteří si ale zjevně ničeho nevšimli.
Méně štěstí měli v Hongkongu, kde se obloha před rozedněním zatáhla a mraky bránily ve výhledu.
Ve Spojených státech sledovali zatmění lidé v Nevadě, Kalifornii, Novém Mexiku, Coloradu i jinde.