"Je zřejmé, že deset let života v domácím žaláři silně ovlivnilo jeho psychiku. Výsledek lékařského vyšetření jednoznačně svědčí o depresivní psychóze a blouznění," stojí v lékařské zprávě. Soud ho proto neposlal do vězení, ale do psychiatrické léčebny.

"Ještě před odvodem do armády byl odsouzen za rozkrádání, a proto nebyl přidělen k elitním jednotkám, ale k ženijnímu praporu," uvedl mluvčí ministerstva vnitra.

Nebyla to pro něj lehká služba. Jak sám vypověděl, byl vystaven ze strany mazáků neustálým urážkám a útokům, což ho nakonec dovedlo až k dezerci, i když mu do konce vojenské služby zbývaly sotva čtyři měsíce. Ukrýt se před vojenskými hlídkami a policií mu pomohla matka, která ho ukryla do sklepa rodinného domu. Tam prožil v úkrytu deset let.

Po deseti letech života ve sklepě dobrovolný vězeň začal pomalu vycházet na světlo. Pod rouškou tmy začal páchat drobné přestupky, aby získal pití. Při jednom takovém nočním výletě byl přistižen, jak s přítelem rozbíjí sklo a vymáhá si peníze na alkohol.

Osudné výlety

Jednou, když už se zcela osmělil, si půjčil od bratra motorku, aby se projel. Měl ale smůlu, havaroval a byl zraněn. Do nemocnice se bál jet a raději se léčil sám.
Jednou, když zase vyšel ven, onemocněl encefalitidou.

Po nemoci, kterou přechodil bez léčení ve sklepě, muž téměř nemluví. Všechny dialogy s vyšetřovatelem vedl písemně, píše agentura Itar TASS.

Ve sklepě se věnoval novému koníčku: stanovil si cíl vychovat 25 koček různých ras. V době, kdy ho objevila policie, s ním ve sklepě žilo 17 zvířat.