Do Maroka letím přes nesmírně chladnou Paříž, jako by ani nebylo 21. dubna, tedy měsíc po začátku jara. Ve Francii je sobota, den před nedělními prezidentskými volbami, ale ve městě není jediný volební plakát – všechny musely být do páteční půlnoci odstraněny a město zcela vyčištěno. Ani se mi nechtělo věřit, že jsou Francouzi tak poslušní a pořádkumilovní.

V Maroku jsem ještě nebyl. Před více než 50 lety jsem sem měl jet jako tehdejší juniorský reprezentant naší země hrát basketbal, ale zemřel král Mohamed V. a basketbalový turnaj byl kvůli státnímu smutku zrušen. (Po jeho smrti nastoupil král Hassan II. a v roce 1999 současný král Mohamed VI., s jehož bratrem se setkám v Rabatu.)

Václav Klaus s marockým premiérem

Václav Klaus s marockým premiérem

Přilétám do starobylého Fezu, který je jedním z nejzachovalejších středověkých měst arabského světa. Pochází z 9. století, jeho první stavby jsou z roku 818. Bylo vždy jedním ze sídelních měst marocké královské rodiny. V mešitě Kairuán vidíme nejstarší univerzitu na světě, založenou v roce 856 (tedy pět století před Karlovou univerzitou), která stále na stejném místě funguje. Pozorně jsme prošli zdejší nesmírně živou medínou (starým městem), která je jednou z největších na světě – srovnatelná s Káhirou. Žijí v ní statisíce lidí. Dvouhodinová procházka uvnitř medíny člověka velmi rychle přenese do arabského světa.

Václav Klaus s doprovodem při procházce starými čtvrtěmi marockého Fezu

Václav Klaus s doprovodem při procházce starými čtvrtěmi marockého Fezu

My jsme ubytováni těsně za zdí medíny v hotelu Palais Jamaï (z roku 1879), který je perlou arabsko-maurské, ale i španělsko-andaluské architektury. Velký vezír sultána Hassana I. si pro svou rodinu postavil sídlo, které se po více než století stalo hotelem. Mám prezidentskou, vlastně vezírskou suitu, která je prostě úžasná. Spím pod velkým baldachýnem a postel je tak vysoko, že jsou k ní schůdky. Nemohu nezmínit, že jsem byl ve 4.08 probuzen modlitbou muezzinů ze stovek mešit. Z hotelu je krásný výhled na staré město.

Ve Fezu se koná historicky první arabské regionální setkání nejvýznamnější a nejslavnější organizace světových liberálů, kterou je mimo veškerou pochybnost Montpelerinská společnost (jejíž světové setkání se koná letos v září v Praze). To, že je tato akce tady, bylo rozhodnuto již v roce 2008, ale nový smysl získala loňskými arabskými revolucemi (jejichž zaměření a budoucí vyhlídky mi ani zdaleka nejsou jasné). Kromě „starých“ montpelerinistů sem přijelo několik desítek arabských a afrických liberálů, ale i významných aktérů současných reformních (či revolučních) pohybů.

Uličky medíny v marockém Fezu

Uličky medíny v marockém Fezu

Byl jsem pozván pronést na konferenci zahajovací projev s – až příliš ambiciózním – názvem (který jsem si nevymyslel): „Jak režimy kolabují a jak je možné dojít ke svobodě“. Nebudu ho zde nijak rozebírat či propagovat, toto jsou „jen“ zápisky z cest. Projev je anglicky na www.klaus.cz. Byl bych rád, kdyby diskuse o něm nastala i u nás doma, protože jde o témata velmi vážná.

Maroko vzalo mou neoficiální, jak mi říkáme konferenční návštěvu velmi vážně. Konferenční návštěva znamená, že jedu do ciziny bez delegace, s jedním – dvěma pracovníky mé kanceláře na náklady organizátorů konference. Naše daňové poplatníky to nestojí nic. Na letišti mě však vítal předseda vlády, guvernér provincie, starosta Fezu a absolvoval jsem přehlídku čestné jednotky marocké armády. (V neděli v podvečer a v pondělí budu mít oficiální jednání v Rabatu, ale o tom až zítra.)

Václav Klaus při projevu na konferenci Montpelerinské společnosti v marockém Fezu

Václav Klaus při projevu na konferenci Montpelerinské společnosti v marockém Fezu

Maroko se svými skoro 30 milióny obyvatel je konstituční monarchií s výsadním postavením krále. Je relativně – vnitropoliticky – stabilní zemí, kde král loňského roku provedl ústavní reformu, která – zdá se – více méně uklidnila marockou veřejnost. Referendem schválená reforma odděluje soudní moc od moci exekutivní a legislativní a posilňuje moc parlamentu a vlády na úkor krále. Nicméně, v předčasných volbách v listopadu 2011 zvítězila islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje a tím postavila krále před zcela novou, nepochybně obtížnější situaci.

V Maroku se samozřejmě mluví arabsky (a po loňské změně ústavy i berbersky), ale jinak je tam zcela běžná francouzština. Podle smlouvy z Fezu (v roce 1912) se většina Maroka stala francouzským protektorátem, který trval až do roku 1956. Přesto má země i nadále s Francií nadstandardní vztahy (a král s prezidentem Sarkozym). Od roku 2008 má Maroko i s EU „statut avancé“ a je největším příjemcem finanční pomoci EU (i když zrovna teď mezi EU a Marokem „zuří“ boj o rybolov). Náš průvodce fezskou medínou mi velmi dobrou angličtinou řekl, že ve svém obvyklém dni mluví 80% času arabsky a 20% francouzsky. Náš honorární konzul ve Fezu, významný obchodník, to má opačně – 10% arabsky, 90% francouzsky.

Snad ještě pro naše trochu propršené jaro – ve Fezu je příjemných 22 °C.