Článek
Mitchell v rozhovoru pro BBC kritizoval některé vyspělé země, že neodvádějí do fondu takové množství peněz, k jakému se zavázaly. Například Británie, která je největším přispěvatelem do fondu, letos sice slíbila přidat dalších 20 miliónů liber, pro příští rok ale počítá s tím, že na výdajích pro CERF 45 miliónů liber (zhruba 1,4 miliardy korun) naopak ušetří.
Mezinárodní společenství si podle Mitchella musí uvědomit závažnost situace. Fond letos dostal pořádně zabrat, prostředky z něj odčerpaly četné živelné pohromy, jako tsunami v Japonsku, zemětřesení na Novém Zélandu, hladomor v Africkém rohu, záplavy v Pákistánu či na Filipínách.
„Rostoucí počty lidí žijících v chudých nebo hladomoru vystavených oblastech ukazují, že dopady budoucích tragédií se budou zesilovat,“ varuje Mitchell.
Čekat, až se katastrofa odehraje, a teprve potom přispět s pomocí je podle Mitchella nebezpečný hazard, který může negativně ovlivnit efektivitu záchranných prací v postižených oblastech.
| Dárci do fondu CERF za rok 2011 (v Kč) | |
|---|---|
| Velká Británie | 2,9 mld. |
| Norsko | 2,3 mld. |
| Švédsko | 2,1 mld. |
| Nizozemsko | 1,7 mld. |
| USA | 186 mil. |
| Japonsko | 93 mil. |
| Čína | 15,5 mil. |
| Zdroj: OSN | |
„V prvních hodinách po katastrofě, například po zemětřesení, kdy jsou přeživší uvězněni v troskách, jakákoliv prodleva či nedostatek zdrojů znamená rozdíl mezi životem a smrtí,“ varuje Mitchell, podle kterého katastrofy, které se odehrály letos, budou zcela jistě pokračovat.
„Z minulosti známe mnoho případů, kdy mezinárodní pomoc mohla být efektivnější, kdyby bývala řádně připravena a koordinována jako součást jednotného systému. Zatím častěji vidíme přístup, kdy se prostě narychlo spíchne nějaká akce,“ uvedl Mitchell.
„Ten systém tady přitom je a fungoval by, jenže příliš mnoho států ho ignoruje, což vystavuje celý svět nebezpečné nepřipravenosti na množství a rozsah katastrof, které jsou před námi,“ dodal.