Článek
Japonsko eviduje 17 případů únosů svých občanů severokorejskými agenty. Je mezi ním i paní Megumi Jokotová, která byla unesena ve 13 letech v roce 1977, když se vracela z badmintonu. Pchjongjang se v roce 2004 k jejímu únosu přiznal a oznámil, že zemřela o deset let dříve na infarkt. Testy DNA u zaslaných ostatků ale vyloučily, že by patřila do rodiny.
Otec unesené Šigeru Jokota (79), který stojí v čele kampaně, vyjádřil obavy, aby nová severokorejská garnitura nesmetla případ ze stolu s tím, že se týká předchozí vlády, zatímco ta nová s ním nemá co do činění. Navíc se bojí, že rukojmí mohou zahynout i při případných nepokojích provázejících případný boj o moc. „Doufám, že japonská vláda udělá kroky k řešení otázky únosů tak rychle, jak to jen bude možné,“ řekl Jokota.
I Keniči Ičikawa, kterému severokorejští agenti unesli bratra, doufá, že Tokio využije změny režimu k většímu tlaku na propuštění unesených. Vyjádřil naději, že jeho bratr žije, i když i on byl prohlášen Pchjongjangem za mrtvého.
Podle Pchjongjangu je po smrti i další unesená, Jaeko Tagučiová, která si údajně měla vzít jiného uneseného, přijmout korejské jméno a zahynout při autonehodě v roce 1986 krátce po smrti svého manžela.
Japonsko se snažilo o unesených získat už dříve informace. Pět z nich se dokonce v roce 2002 vrátilo. Je známo, že někteří z unesených museli učit severokorejské špióny japonsky. Bývalá severokorejská špiónka Kim Hjon Hui loni při návštěvě Tokia sdělila Jokotovým, že se s jejich dcerou setkala, když se připravovala na misi. Byla těhotná.