Zeď, která je jako jediná stavba údajně viditelná z vesmíru a která je od roku 1987 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, se proplétá 11 čínskými provinciemi a přitahuje milióny turistů ročně. Ti však převážně navštěvují zrekonstruovanou část v oblasti Pekingu.

Horníci kutají i pouhých sto metrů od památky

Stranou turistických tras se ale zeď doslova drobí. Ve venkovském okrese Laj-jüan provincie Che-pej, asi 200 kilometrů jihozápadně od Pekingu, ohrožují stabilitu stovky let staré bariéry desítky malých dolů, v nichž se těží vše od mědi přes železo a nikl až po molybden. Podle agentury Nová Čína se někde horníci dostali do vzdálenosti pouhých sto metrů od slavné památky.

Mnoho těchto dolů však má veškerá potřebná povolení a ekologové nic nezmůžou, říká Tung Jao-chuej, místopředseda společnosti pro Velkou čínskou zeď.

Velká čínská zeď

vznikla jako ochrana před mongolskými kmeny a její základy byly položeny ve 3. století před naším letopočtem, za vlády dynastie Čchin.

Dnešní podoba Velké čínské zdi je z 15. až 17. století, kdy byla vystavěna její nejdelší část.

Délka stavby, která byla zařazena mezi nových sedm divů světa, se udává mezi 6400 kilometry a 8850 kilometry. Na některých místech se zeď tyčí až do výšky 11 metrů.

"Využívání nerostných zdrojů spadá pod pravomoci pozemkového úřadu, takže když úřad vydá těžebním firmám povolení k důlním pracím, mohou tyto firmy legálně těžit nerostné zdroje v oblasti stanovené ve smlouvě," vysvětlil Tung.

"Při tomto procesu ovšem úřad nebere v úvahu Velkou čínskou zeď jako jeden z faktorů, ani nežádá o vyjádření ministerstvo kultury, protože mu to nikdo nenařizuje. To vytváří v organizaci chaos," dodal.

Obyvatelé okresu Laj-jüan, kteří se dříve živili zemědělstvím, prodali své pozemky těžařům. Dokladem toho jsou nákladní auta burácející po venkovských cestách s hlušinou na korbě.

Peníze na opravy nestačí

Lajjüanský pozemkový úřad svádí devastaci zdi na malé, ilegální štoly. Ministerstvo kultury každoročně dostává finanční prostředky na opravy poškozených dílů zdi, ale podle Tunga to nemůže zamezit trvalému poškození této památky.

"Peníze nejsou při ochraně Velké čínské zdi rozhodujícím činitelem. Kdyby bylo vydáno nařízení zakazující důlní aktivity v předem určené vzdálenosti od zdi, žádné peníze by to nestálo," konstatoval.

Důlní průmysl není pro Velkou čínskou zeď první hrozbou. Velké úseky stavby zlikvidovalo bombardování za čínsko-japonské války v letech 1937-1945 a obyvatelé okolních vesnic v 50. a 60. letech rozkradli cihly na stavbu silnic a domů. V roce 2006 Čína vydala zákon, který trestá vandalismus poškozující Velkou čínskou zeď, podle kritiků je ale v odlehlých oblastech složité ho prosazovat.

Experti citovaní agenturou Nová Čína tvrdí, že více než 70 procent zdi leží v troskách a pouhých 20 procent je v opravdu dobrém stavu.