Nejmenovaný diplomat NATO listu řekl, že údery aliance se zpřesnily poté, co Američané začali průběžně a detailně sledovat, co se děje na územích pod kontrolou vládních vojsk.

Využili k tomu bezpilotní letouny typu Predator, které měly zjistit libyjské vládní síly, sledovat je a příležitostně na ně i pálit. Úder byl však nejednou přenechán leteckým silám Británie, Francie a dalších států NATO, které operují nad Libyí od jara.

Proti prvním týdnům bojů prováděla nyní aliance méně náletů. Zaměřila se při nich na strategické cíle a místa soustředění vládních sil v okolí Tripolisu. Jak řekl Frederic Wehrey, analytik americké RAND Corporation, údery byly lépe řízeny a účinnější koordinace umožnila vyhnout se při nich „vedlejším škodám“.

Přispěli k tomu i povstalci, kteří dokázali lépe vybírat cíle, jež je třeba zničit. Naučili se totiž používat techniku pro přenos údajů o jejich poloze do centrály NATO v Itálii.

Své sehrálo i britské a francouzské rozhodnutí nasadit v Libyi speciální síly. Jejich úkolem bylo pomáhat při výcviku a vyzbrojování povstalců. Díky tomu bylo podle povstaleckých vůdců možné odrazit sobotní obchvatný manévr vládních vojsk u Zavíje. Rovnováha sil, která přetrvávala dlouhé měsíce, byla tímto zásahem i úderem na Tripolis zvrácena.