Evakuace obyvatel Namie začala den po havárii, uvedl deník The International Herald Tribune (IHT). Z Tokia nedorazily žádné instrukce, a tak se radní rozhodli přemístit lidi na sever vzhledem k tomu, že vítr povane pro toto období typicky jižním směrem. Lidé zůstali tři noci v okrese Tsušima. Děti si zde běžně venku hrály a někteří evakuovaní dokonce používali k vaření vodu z místního horského potoka.

Ve skutečnosti právě jejich směrem vál vítr od Fukušimy, kde do ovzduší po výbuších ve čtyřech reaktorech unikala radiace. To se podle IHT představitelé města dozvěděli až o dva měsíce později s tím, že to předpovídaly počítačové systémy Speedi pro krizové scénáře podobného rázu. Vláda ale informace postiženým nepředala.

O systému zprvu údajně netušili

Tokio ovládala snaha vyhnout se odpovědnosti a především kritice, napsal IHT. Japonští představitelé navíc zprvu o speciálním počítačovém systému údajně ani netušili a později data bagatelizovali zřejmě z obav, že budou muset rozšířit evakuační pásmo a přiznat tak, že nehoda je vážnější.

„Mezi 12. a 15. březnem jsme byli v lokalitě s jedněmi z nejvyšších úrovní radiace,“ řekl starosta Namie vzdáleného od Fukušimy asi osm kilometrů. Zadržování informací vládou podle něj snese porovnání s vraždou.

„Nakonec to byla kancelář premiéra, která data Speedi zatajila,“ řekl zákonodárce a jaderný fyzik Seiki Soramoto, kterého předseda vlády Naoto Kan v krizových dnech požádal o pomoc. „Jelikož nevěděli, co ta data znamenají, a tudíž nevěděli, co říct veřejnosti, mysleli jen na svoji bezpečnost a rozhodli se, že je jednodušší nic neoznamovat,“ dodal Soramoto.

Vláda obvinění odmítá. „V principu vláda nikdy nejednala tak, že by obětovala zdraví a bezpečnost veřejnosti,“ prohlásil Goši Hosono, který zodpovídá za vládní řešení fukušimské havárie a v prvních dnech byl mezi nejbližšími Kanovými spolupracovníky.