Vysoce postavení úředníci s většími sumami většinou uprchli do vyspělých zemí jako Spojené státy, KanadaAustrálie, zatímco jiní utíkali do zemí v sousedství – například do Ruska a Thajska. Přestupní zemí byl často Hongkong, ale i africké, latinskoamerické či východoevropské státy, než úředník získal potřebné dokumenty k cestě na Západ.

Někteří provinilci peníze jednoduše vzali a převezli v kufrech přes hranice a dál je převáděli přes soukromé, ilegální sítě. Důmyslnější pachatelé si odváděli zahraniční aktiva státních společností prostřednictvím falešných smluv nebo nastrčených firem. Posledním trendem je přednostní vyslání příbuzných či milenek do zahraničí, aby nakoupili domy a další majetek, anebo založili společnosti, do nichž by uložili nezákonné zisky.

Ohrožení pozice strany

Nekontrolovaný odliv peněz z Číny mohl „podkopat základy vlády (komunistické) strany“ a poškodil ekonomiku země, uvádí se ve studii, která vycházela z dat do června 2008.

Zamezení korupce je podle zprávy klíčové pro udržení vlády jedné strany. „Tvrdé trestání a efektivní předcházení korupci jsou kritické pro získání nebo ztrátu podpory veřejnosti a bytí či nebytí strany, a je tudíž klíčovým politickým úkolem, který musí strana zvládnout,“ píše se v ní.

Korupce v Číně nadále bují a je hlavním zdrojem občanské nespokojenosti s místními vládami, ale i centrální vládou. Prezident Chu Ťin-tchao opakovaně nazval korupci hrozbou a slíbil ji vymýtit.