Sandřin boj začal na začátku letošního roku, kdy odjela na soudem nařízenou návštěvu do australského Sydney za svým otcem a jeho matkou. Její otec ale zrovna v té době uspěl u odvolacího soudu, který bleskově rozhodl o tom, že tehdy třináctiletá dívka zůstane v Austrálii ne na měsíc, ale už napořád. Od té doby Sandra, která po ročním pobytu v péči matky v Praze chodila do školy, našla si tu přátele a zlepšil se i její zdravotní stav, začala prostřednictvím elektronické komunikace volat o pomoc.

„Já už jsem ztratila naději. A říkala jsem si, že když tam bude šťastná, tak nebudu ani nic podnikat. Ale pak mě samotnou překvapilo, jak začala sama bojovat. Psala své lékařce, do školy i ředitelce, která se už podruhé pokouší u soudu uspět s žádostí o nové prozkoumání poměrů. Sandra sama kontaktovala dokonce i ombudsmana, pražský magistrát i paní Irenu Divínovou, která ji má za Orgán sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD ) v Praze 2 na starosti,“ řekla Právu matka Sandry Nora Chvojková.

Pochybil úřad?

To se ovšem Sandře tak trochu vymstilo, protože úřad, který by ji měl chránit a prověřovat, zda je o ni dobře postaráno, jako reakci zvolil kontaktovat rovnou otce. Tomu podle Sandry úřednice poradila, aby Sandru nepouštěl k internetu, a ona tak ztratila jedinou možnost, jak se dostat do kontaktu s lidmi v Česku.

„Mé podřízené vždy reagují na sebemenší problém nebo potřebu, se kterou nás dítě kontaktuje. Ale také je třeba zdůraznit, že přání dítěte a jeho pohled vždy nezobrazuje jeho opravdový zájem,“ řekla Právu vedoucí OSPOD Anna Chochulová. Na pochybení sociálních pracovnic v případu Sandry již upozornilo i ministerstvo práce a sociálních věcí.

Stížnost matky Sandry na paní Divínovou, jíž se Sandra podle svých slov bála, byla uznána za částečně oprávněnou, což ovšem nemělo za následek, že by ji na jejím místě, kde má jednat za práva dítěte, někdo nahradil. Alespoň do této chvíle.

Měla přiletět v úterý

V úterý 14. června měla Sandra přiletět za matkou do Prahy na soudem nařízenou návštěvu, ale otec jí v tom zabránil. „Táta mi oznámil, že bude navrhovat soudu, že nemám v červnu letět do Prahy, jak bych správně měla. Jsem z toho úplně v šoku. Já jsem se moc těšila. Je si tak jistý, že mu to soud schválí, že ani nekoupil letenky,“ napsala Sandra v jednom z posledních e-mailů.

Mnohé z elektronických dopisů jsou plné strachu. „Je to tu hrozný, řekla jsem tátovi, že uteču, ale on mi řekl, že když to udělám, tak mě zbije. Hrozně se bojím,“ dočetli se v další zprávě od Sandry její adresáti.

„Otec Sandry žádal o zrušení návštěvy, ale obvodní soud pro Prahu 2 to zamítl. Přesto nepřiletěla a on se odvolal k městskému soudu, který už v zimě po třicetiminutovém stání, aniž by přihlédl k posudkům lékařů, školy, a dokonce je odmítl založit do spisu, rozhodl v jeho prospěch. Takže se bojím, že to tak dopadne znovu. I když teď podám k obvodnímu soudu já žádost o exekuci. Což by znamenalo, že do toho domu pošlou místní orgán, který Sandru posadí do letadla a doprovodí jí sem,“ doufá matka Sandry.

Možná dojde k novému soudu

Toto očekávání však podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) není zcela reálné. „My nyní budeme žádat po australských orgánech, aby realizovaly výkon rozhodnutí českého soudu. V tomto smyslu ale spíše funguje jako pošťák, takže se na dotyčného obrací například pobídkami, případně pokutami. Ale neradi bychom situaci řešili konfliktním způsobem, abychom neriskovali, že s námi stát přestane spolupracovat, protože s Austrálií nemáme žádnou speciální mezinárodní smlouvu. Ale v případu Chvojkových postupujeme až nadstandardně a snažíme se situaci řešit,“ řekl Právu ředitel ÚMPOD Zdeněk Kapitán s tím, že otec Sandry s nimi komunikuje pouze omezeně.

Pokud dojde k novému posouzení svěření do péče před soudem, nebude se muset už snad Sandra ani její matka obávat, že by poměry v jejich rodině hodnotily stejné pracovnice ze sociálněprávní ochrany dítěte Prahy 2. „Záleží na rozhodnutí soudu, ale pokud nás ustanoví opatrovníkem, což je běžná praxe, tak sice máme možnost tuto funkci delegovat, ale v tomto případě tak neučiníme a prošetříme poměry v rodině sami,“ dodal Kapitán z ÚMPOD.

Sandřiny e-maily přátelům i úřednicím:
„Tátu mám furt ráda, ale žít chci v Praze s mámou. Táta má v Praze také byt, dvě minuty od nás, mohl by tam být taky. Nechápu, že se mě ani od soudu nezeptali a rozhodli beze mne, když jsem byla v Austrálii.“
„S tátou se vše hodně horší! Čím dál víc se hádáme a on je čím dál víc agresivní. Nedávno jsme se pohádali a on mne pak silou praštil na lednici, řekla jsem to dvěma psychiatričkám. Jedna si s tátou promluvila, protože má strach o mé bezpečí. Ten se akorát rozčílil a zakázal mi mluvit s mámou přes Skype za trest.“
„Slečno Divínová, než honem půjdete napsat e-mail mému tátovi, abyste mu kecla, že Vám píšu, si prosím laskavě tohle přečtěte. Asi nemá smysl Vám psát, jak tu žiju, protože je Vám to úplně jedno. Ale alespoň Vám chci napsat, že soud rozhodl, že mam toto úterý přijet. Na to jsem se tak těšila, než mi táta před pár dny řekl, ze mě nepošle. Já ho donutit nemůžu, a proto Vám píšu o pomoc nebo o radu. Táta si nemůže u soudu dělat, co chce, to snad i Vy usoudíte, ne? Myslím, že už jste mi ublížila až dost, a je čas, abyste mi v něčem konečně pomohla. Sandra Chvojková“