„Je to téměř dvojnásobek odhadů, které naznačily údaje z pevniny,“ uvedla Mariko Satóová z japonské pobřežní stráže v internetové verzi magazínu Science.

Japonsko instalovalo geodetické přístroje pod mořem podél tzv. japonského příkopu mezi severoamerickou deskou (na jejímž výběžku leží Japonsko) a pacifickou deskou.

Jedna z pěti bójí – Mygi – se nachází přímo nad epicentrem otřesů, které bylo 32 km pode dnem. Dubnové měření přesné pozice bójí ukázalo, že Mygi se posunula od pobřeží směrem k čáře zlomu, a okolní dno ji vyzvedlo k hladině. Ostatní se posunuly stejným směrem o pět až 23 metrů a o metr až 1,5 m vzhůru, pouze bóje Mygw nejblíže k pobřeží o necelý metr poklesla.

Stejný scénář i u Tokia

Geologové a seismologové upozornili, že podobný scénář se dá předpokládat i u jižnějšího segmentu severoamerické desky, na němž leží Tokio.

„Nehodláme v žádném případě předpovídat zemětřesení v segmentu Ibaraki, jen zdůrazňujeme, jak málo toho o tektonických pohybech zatím s jistotou víme,“ doplnil Mark Simons z americké CalTech, který se na vyhodnocení dat podílel.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Dosud nezveřejněné záběry úderu tsunami na Fukušimu (fnn-news.com)

Zatlačování pacifické desky dolů k zemskému středu (subdukce) v důsledku posunu severoamerické desky na východ probíhá většinou „hladce“, ale když se ke zlomu dostanou podmořské hory, zadrhne se.

Tlaky však pokračují, takže zasouvaná nebo i nasouvající se deska se deformuje. Když síla tlaků dosáhne kritické hodnoty, nerovnost je smetena a desky „poskočí“ o desítky či stovky metrů – právě to je příčinou zdejších zemětřesení i tsunami.