Článek
Zpočátku se všechno jen tak lehce zachvělo, následovala asi dvouminutová pauza. „Najednou se ale začaly hýbat stěny. Dům začal létat zleva doprava a zpátky,“ vybavuje si. Kateřina se spolu s osmiletou dcerkou vrhly na zem. „Trvalo to tak půldruhé minuty – ale měla jsem pocit, že jsou nejdelší v mém životě, to mi věřte.“
Letecké záběry - vlna tsunami zaplavuje pobřežíVideo: Reuters
Haičikó Nakada (38), grafik reklamní agentury Seidžikó z Tokia, takové otřesy jako v pátek ještě nikdy nezažil. Nejdřív si myslel, že to bude obvyklé lehké zemětřesení. „Asi deset sekund před otřesy nám nahlásili, že se blíží zemětřesení třetího stupně,“ svěřil se webu listu The Japan Times.
„Bral jsem schody po dvou“
Když však na něj v kanceláři začaly padat věci – což se normálně neděje, popadl brýle, mobil, iPad a snažil se vyběhnout z budovy. „Kolega na mě křičel: San ja nai, deshou? (Tohle není třetí stupeň, že jo?),“ popsal další vteřiny.
„Ze čtvrtého patra jsem bral schody po dvou. Nevěděl jsem, jestli dům spadne, nebo ne. Namířil jsem si na nejrozlehlejší prostranství v okolí – na velké parkoviště, kde je největší pravděpodobnost, že mi nic nespadne na hlavu.“ Jeden předem určený kolega pak spočítal, že jsou všichni venku, a šel to nahlásit.
„Nefunguje doprava, stojí metro, taxíků je najednou všude málo. Řada kolegů se vydala pěšky domů. Jiným je jasné, že budou muset nocovat třeba na nádraží ve v městské galerii, protože se do domovů přes celé Tokio prostě nedostanou,“ uzavřel Nakada.