Kritika Britů začala s příchodem amerického generála Dana McNeila, který stanul v roce 2007 v čele sil ISAF. Pustil se do taktiky Britů i do jejich strategie uzavírat na místní úrovní příměří, jak tomu bylo v Músa Kala, kde se vyhnuli tvrdým bojům a stáhli se.

"Byl britským výkonem zvlášť zklamán. Udělali v Hílmandu jen nepořádek, jejich taktika byla špatná a dohoda, kterou uzavřeli ve městě Músa Kala, selhala," citují američtí diplomaté velitele Dana McNeila. V Músa Kala se týkala příměří, které mělo v roce 2006 britským jednotkám umožnit ústup z obleženého města. „Otevřeli dveře pašerákům drog a teď je nemožné rozlišovat mezi pašeráky a vzbouřenci.“

V roce 2007 se pak Músa Kala obtížně dobývala při koordinovaném útoku amerických, afghánských a britských jednotek ze tří stran. [celá zpráva]

Do Britů se pustil i Karzáí

Zveřejněné tajné depeše také ukazují roztrpčení afghánského prezidenta Hámida Karzáího z britského postupu. Americké depeše uvádějí, že příchod Britů do Hílmandu v roce 2006 tamní bezpečnostní situaci zhoršil.

"Hílmand býval natolik bezpečný, že tam dívky mohly chodit do školy. Teď jsou tam čtyři tisíce britských vojáků a lidé v bezpečí nejsou," cituje americká depeše Karzáího.

V depeši z amerického velvyslanectví v Kábulu se v roce 2008 zas psalo: „My a prezident Karzáí se shodujeme, že britské síly nejsou na výši, aby zajistily bezpečnost Hílmandu“.

Afghánský ministr zahraničí Rangin Dadfar Spanta byl podle jiného kabelogramu zklamán z rozhodnutí posílit britské síly v Hílmandu o 2000 vojáků: „Nejsou připraveni bojovat tak aktivně jako američtí vojáci,“ řekl ministr.

Na konci roku 2008 řekl Karzáí při setkání s amerických senátorem Johnem McCainem, že se mu ulevilo, když byla vyslána americká námořní pěchota, aby posílila britské jednotky v Hílmandu a „použil jako příměr anekdoty, ve které ho žena z Hílmandu žádá, aby stáhl Brity a vrátil nám Američany“.

O tomtéž Karzáím ale američtí diplomaté napsali, že trpí paranoiou. [celá zpráva]

V jedné z depeší americký velvyslanec v Kábulu Karl Eikenberry afghánského prezidenta obvinil, že nedokáže pochopit "ty nejzákladnější zásady budování státu". "A jeho hluboce zakořeněná nejistota jako vůdce v kombinaci s nepravděpodobností, že by připustil chybu, brání našemu nejlepšímu úsilí najít v Karzáím zodpovědného partnera," napsal velvyslanec v depeši z července 2009.

V lednu následujícího roku řekl americkému viceprezidentovi Joe Bidenovi hílmandský guvernér Guláb Mangal, že je zapotřebí naléhavě povolat americké síly, protože Britové nejsou v okrese Sangín schopni zajistit ani bezpečnost na místním bazaru. [celá zpráva]

"Nic proti nim nemám, ale musejí vyjít ze svých základen a dostat se mezi lidi," řekl Mangal Bidenovi. "Omezili se jen na to, že postavili vojenský tábor vedle města."

Americká kritika urazila Brity 

Podobný názor měl i generálmajor americké námořní pěchoty Richard Mills, podle kterého bylo britské úsilí v Sanginu „prostě ničím, co by se dalo zaznamenat“.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Zatímco Karzáího kritika Britů není žádným překvapením, pouštěl se do nich už dlouho i kvůli britské snaze navazovat kontakty s Tálibánem, což on tehdy zcela odmítal, americká kritika je překvapením. Britové ji také vnímají jak urážku 354 vojáků, kteří tam padli.

Mluvčí Pentagonu opět zdůraznil, že britský příspěvek k válce v Afghánistánu je uznáván a oceňován. „Velitelé námořní pěchoty v Afghánistánu veřejně uznali, že britské síly odvedly v Sanginu skvělou práci, přitom je to oblast, která představovala mimořádnou výzvu.“

Britské obavy

Sami britští politici si však nebyli vždy jisti, zda britské jednotky mohou úkoly zvládnout. Bývalý ministr obrany Geoff Hoon při rozhodnutí o nasazení v horkém Hílmandu, jenž patří k baštám Tálibánu, napsal svému následovníkovi ve funkci Johnu Reidovi, že si není jist, zda britské síly jsou dostatečné. Listu The Times řekl, že v dopise stálo, že se to dá zvládnout, ale jedině při stažení dosti vojáků z Iráku.

Bumerang se proto vrací do USA, protože americký prezident George Bush od roku 2003 jednoznačně preferoval nasazení hlavních sil v Iráku a Afghánistán zůstával v jeho stínu, což umožnilo Tálibánu se konsolidovat, takže je nyní nejsilnější od dob invaze z roku 2001. V Afghánistánu je nasazeno už na 150 000 koaličních vojáků, více než jich tam kdy měli v jednom okamžiku Sověti.  [celá zpráva]