Server WikiLeaks publikoval dokument amerického ministerstva zahraničí z letošního února, který komentuje rusko-americkou diskusi o íránské a severokorejské jaderné hrozbě. Rusko podle amerických diplomatů teoreticky připouští, že Teherán a Pchjongjang pracují na vývoji jaderných zbraní. Nejsou však prý důvody předpokládat, že existuje reálná hrozba jaderného útoku z jejich strany. Důvodem je podle Ruska skutečnost, že žádná z obou zemí nedisponuje tak výkonnými zbrojními systémy, které by jaderné hlavice na místo určení dopravily.

Poznatky ruské špionáže prý hovoří o tom, že Írán zahájil pokusy s raketami o doletu do 2000 kilometrů. Jejich výroba ale nezačne dřív než za pět či šest let. S využitím existujících nosičů je Írán schopen zasáhnout cíle ve vzdálenosti méně než 1700 kilometrů. Vývoj mezikontinentální balistické rakety je v dohledné budoucnosti mimo íránské možnosti, tvrdí Rusové.

Jaderné možnosti Severní Koreje jsou podle Moskvy ještě o něco menší. V americké depeši se uvádí, že KLDR má podle Moskvy ve výzbroji značné množství zastaralých raket s doletem do 1300 kilometrů. Veškeré pověsti o tom, že Pchjongjang může dopravovat jaderné hlavice do vzdálenosti 4000 kilometrů, jsou podle Ruska značně přehnané. Rusko klade otazník i nad schopnost severokorejských vědců vytvořit tak kompaktní hlavici, kterou by Severní Korea mohla osadit rakety, jež má dnes ve výzbroji.

Podle amerických diplomatických dokumentů se ruští a američtí diplomaté shodli na charakteristice nosičů, které mají Írán a KLDR k dispozici. Rozpory ale panují v hodnocení schopnosti obou států vyvíjet mezikontinentální rakety. Zatímco Spojené státy považují jejich úspěšný vývoj za pravděpodobný, Rusko poukazuje na vážné technické a vědecké překážky, které se dosud Íránu ani KLDR nedaří překonat.