Mladá matka tří dětí Joceline Jeuneová přiznala listu Washington Post, že je jí to líto, ale teď doma žádné mýdlo nemá, přestože žije na okraji slumu, kde řádí cholera. Nabírala si zrovna do láhve našedlou vodu ze strouhy před dveřmi. Ve slumech je ještě horší situace než v nouzových táborech, protože tam jsou alespoň latríny, voda a nějaký přístup ke zdravotní péči.

Haiťané rádi říkají, že mikroby je nezabijí. Realita je však jiná, cholera se rozšířila po celé zemi a počet obětí brzo přesáhne tisícovku.

Jak ale říká Gaelle Fohrová z dětského fondu OSN UNICEF: „Místo mýdla si koupí jídlo.“ A koordinátor humanitární pomoci OSN Nigel Fischer dodává: „Je těžké tomu věřit, ale Haiti pořád potřebuje mýdlo. Mají hodně potřeb, ale mýdlo a přístup k čisté vodě jsou absolutně klíčové pro boj s cholerou.“

Existují plány na výstavbu moderního kanalizačního a vodovodního systému, což by ale trvalo léta. UNICEF zatím koupil 100 000 mýdel pro 500 sirotčinců v zemi. Skupina Clean the World zase rozdělila 100 000 kusů použitých ale ne zcela spotřebovaných mýdel z hotelů USA. Chybí ale i desinfekce, roztoky pro dehydrované, infúze, lékaři i sestry,nemluvě o tom, že mnozí se nedostanou včas k lékaři.

„Lidé, kteří žijí v horách, musejí jít k silnici dvě hodiny a tam zastavit místní minibus zvaný tap tap. Mnozí z nich jsou přitom nemocní už dva nebo tři dny, takže je musejí lidí přinést," uvádí Hether Lorenzenová z Mezinárodních zdravotnicích sborů.