Podle deníku South China Morning Post by měly v následujících deseti letech vzniknout tři vysokorychlostní železniční sítě spojující Čínu s dalšími zeměmi.

 

Nebyla to Čína, která s tou myšlenkou přišla. Byly to další země, které se na nás obrátily. Tyto země nejsou schopné zajistit výstavbu vysokorychlostní železnice v plném rozsahu. poradce čínských drah Wang Meng-šu

 

První trasa povede z čínské provincie Chej-lung-ťiang na sever přes Mongolsko a Rusko do západní Evropy, patrně až do Británie.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Druhá plánovaná západní trasa začíná v Urumči, metropoli čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, a pokračuje přes střední Asii, včetně Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu, dále do Pákistánu, Íránu, Turecka a Německa.

FOTO: Reuters

Třetí trasa zahrnuje jihovýchodní Asii a vede z čínského Kchun-mingu v provincii Jün-nan do Vietnamu, Thajska, Malajsie, Singapuru, Barmy a Indie.

FOTO: Reuters

V popředí zájmu jsou suroviny

Podle internetových médií by vlaky, jejichž rychlost by měla přesahovat 320 kilometrů v hodině, mohly konkurovat letecké dopravě.

Cílem Číny je ale především efektivnější doprava surovin pro rychle se rozvíjející čínskou ekonomiku. Za investice do rozvoje železnice v Barmě má již prý Čína například slíbené lithium, užívané k výrobě baterií.

Podle britského tisku je možné, že pasažéři nasednou v Londýně na vlak a za pouhé dva dny budou v Pekingu, který je vzdušnou cestou vzdálen 8100 kilometrů. Doba letu mezi oběma metropolemi je deset hodin. Cestující pak budou moci pokračovat do Singapuru, vzdáleného 10 800 kilometrů, kam dorazí z Londýna za tři dny.

Vlak Maglev v Šanghaji dopraví cestující na letiště rychlostí 431 kilometrů za hodinu.

Vlak Maglev v Šanghaji dopraví cestující na letiště rychlostí 431 kilometrů za hodinu.

FOTO: Tomáš Reiner, Novinky