Dokument byl sepsán bezprostředně po skončení kodaňské konference. Sestavil ho vládní výzkumný ústav, jehož členové nebyli součástí čínské delegace na summitu. Zpráva byla vypracována pro ministra životního prostředí, viceministry a vedoucí oddělení ministerstva. Popisuje chování a motivace účastnických zemí z pohledu autorů zprávy. Ta tak podle Guardianu vytváří vzácnou možnost nahlédnout do myšlení čínských představitelů.

Koneckonců její závěry korespondovaly s tezemi vyslovenými hlavním čínským vyjednavačem o klimatu Sie Čen-chua při jeho nedávné přednášce na Pekingské univerzitě, uvedl list.

Čína blokovala kompromis

„Komplikovanost jednání, intenzita prosazování argumentů a šíře rozporů na pozadí tak pomalého pokroku byla bezprecedentní,“ uvádí se ve zprávě s poukazem, že budoucí vyjednávání budou ještě složitější. Čína podle ní hrála aktivní a konstruktivní roli, ale byla též pod velkým mezinárodním tlakem, který bude v budoucnu ještě větší.

Zpráva byla vypracována předtím, než Guardian zveřejnil kritiku čínského postoje z pera poradce britské vlády Marka Lynase. Ten uvedl, že Číňané při horečnatých závěrečných jednáních opakovaně blokovali jakýkoliv kompromis.

Německá kancléřka Angela Merkelová prý rezignovaně rozhazovala rukama, australský premiér Kevin Rudd údajně zlostně bouchal do mikrofonu, když čínský zástupce opakovaně odsoudil iniciativu EU zavázat nejbohatší státy ke snížení emisí o 80 procent do poloviny století oproti stavu z roku 1990. Nepomohla ani intervence prezidenta USA Baracka Obamy a podle Lynase bylo skandální, že čínský premiér při klíčových jednáních nakonec chyběl.

Zpráva nicméně uvádí, že čínští vyjednavači nestáli o to konferenci překazit, ale jejich hlavním cílem bylo bránit dohodě předložené bohatými zeměmi, která by pro Čínu a další rozvojové země znamenala nepřijatelné břemeno. Hlavní pointou zprávy je, že byly uchráněny zájmy rozvojového světa tím, že se zabránilo spiknutí bohatých států, jehož cílem bylo ukončit závazky vyplývající z Kjótského protokolu, a s tím upustit od právního vymezení skupin zemí, které musejí snížit produkci škodlivých emisí, a států z této povinnosti vyjmutých.

Blok rozvojových zemí tlaku neodolal

Zpráva přiznává, že bylo těžké udržet jednotu mezi rozvojovými zeměmi a západní spiklenci uspěli ve snaze blok názorově rozdělit. Podle Pekingu to dokládá požadavek malých ostrovních států, aby se k povinnému snížení emisí zavázaly i Čína, Indie, Brazílie a JAR.

Dokument hovoří o skupině zemí pod vedením USA, kterým se svou snahou zbavit se Kjóta snažila zavděčit především Evropská unie. O jejím ambiciózním závazku se zpráva nezmiňuje.

Netečně se podle jejích autorů chovala jen Kanada, která se snažila prosadit, že snížení emisí o tři procenta do roku 2020 oproti stavu z roku 1990 je dostačující, přičemž věřila, že se zapomene na její šestiprocentní závazek v dohodě z Kjóta.