Článek
Účastníci asi budou koukat, co z Číny udělaly tři dekády obrovského růstu. Nejlidnatější země světa se z izolované, zbídačené a demoralizované společnosti změnila v prosperující obchodní mocnost. Německo jako třetí největší ekonomiku na světě překonala už v roce 2007 a druhé Japonsko přeskočí nejspíš letos – hned za Spojené státy. A v roce 2027 podle banky Goldman Sachs má stanout na Olympu.
Čísla tomu napovídají. Čína má přes dva bilióny dolarů (kolem 40 biliónů Kč) devizových rezerv, vůbec nejvíc na světě. Značná část z toho je v dolarech, zejména v dluhopisech americké vlády, což jen zvyšuje závislost Washingtonu na Pekingu. Loni – navzdory globální krizi – posílila Čína o 8,7 procenta, letos by se pak měla podle prognózy vládního expertního grémia vrátit k dvoucifernému růstu.
Heslo: „Peníze nejsou problém“
Ještě nikdy nebyla Čína tak silná. Loni díky vysokému růstu prodeje vystřídala USA na pozici největšího automobilového trhu světa. Předstihla také Německo a stala se největším exportérem na světě. Brzo se má stát i největším trhem pro luxusní zboží. Jak podotkl šanghajský zpravodaj britského listu The Daily Telegraph, jedno z nejznámějších loňských hesel v narážce na novou čínskou smetánku znělo: Peníze nejsou problém.
Znamená to, že Čína převezme v blízké budoucnosti i politické vedení světa? Francouzský Le Monde si to nemyslí: Čína nemá zájem spoluvládnout s USA světu, a tím méně ho měnit.
Projekt skupiny G2 Peking nenadchl
Stejně soudí i The Daily Telegraph. Jak vysvětluje, čínští předáci po uplynulých 30 let uplatňovali strategii opatrnosti, kterou razil autor reforem Teng Siao-pching. Nechtěli být středem pozornosti, více naslouchali, než mluvili, a snažili se vystupovat skromně.
Nyní, když se na ně pozornost upírá, se snaží působit pracovitě. Nynější generace na rozdíl od svých předchůdců nečiní velká geopolitická gesta. Když cestuje do zahraničí, jde striktně o byznys.
Třetí svět: na ČLR je spolehnutí
Afrika, Jižní Amerika a rozvojový svět zjistily, že Čína je spolehlivým, předvídatelným a zodpovědným partnerem, pokud někdo nerýpe do jejích „bolavých míst“, jako jsou Tibet, Tchaj-wan či lidská práva. Je proto nepravděpodobné, že by se bila za koncepci G2, skupiny dvou lídrů: Pekingu a Washingtonu. Už z prosté obavy, že by si své menší partnery odcizila.
Profesor Minxin Pei pro americký mozkový trust Carnegie Endowment ve stati nazvané Čína není supervelmoc napsal: „Čínští předáci si moc dobře uvědomují limity své moci. Chovají se proto nanejvýš obezřetně a vyhýbají se drahým mezinárodním závazkům.“
„Zatímco Čína bude mít vždy své místo na světové scéně, její ochota a kapacita ujímat se vedoucí role nejspíš zklame všechny ty, kdo by od Pekingu očekávali, že bude vystupovat jako supervelmoc.“
Zahraniční politiku ČLR v praxi naposled jasně demonstroval ministr zahraničí Jang Ťie-čch' minulý víkend na bezpečnostní konferenci v Mnichově. K vnitřnímu problému je Čína nesmlouvavá: rozhořčují ji dodávky amerických zbraní Tchaj-wanu a věří, že USA tento obchod zastaví. K bobtnajícímu mezinárodnímu konfliktu kolem Íránu ale přešlapuje na místě a nechce být v první linii: sankce se podle ní nemají zostřovat a má se dál vyjednávat.
Generál James Jones, poradce amerického prezidenta Baracka Obamy pro národní bezpečnost, týž den na téže konferenci přitom označil íránský jaderný program za momentálně největší hrozbu globální bezpečnosti.