Vedou jimi koleje, mají vodovodní systém a dokonce je v nich i zeleň. Alespoň tak to vylíčil po svém útěku do jihokorejského Soulu bývalý severokorejský politický prominent Hwang Jang-čop, který se podle svých slov těmito tunely i projel.

Úniková cesta do Číny  

Jak řekl Hwang pro stanici Radio Free Asia (RFA), která za podpory americké vlády vysílá tři hodiny denně do KLDR, tunely se táhnou do vzdálenosti 50 kilometrů za Pchjongjang. Jeden z nich by špičky režimu mohly použít k útěku z metropole na západní pobřeží do přístavu Nampcho, odkud by lodí pokračovaly za záchranou do Číny.

Další tunel míří do luxusního horského sídla Jongwonu, kde Kim Ir-sen – zakladatel KLDR a otec dnešního vůdce – zemřel v roce 1984 na srdeční záchvat. Jiný vede do Sunčchonu severně od Pchjongjangu, kde je uranový důl.

Během korejské války v letech 1950 až 1953 trpěla Severní Korea silným americkým bombardováním. Od té doby podle jihokorejské vlády a armády USA ukrývá mnohá ze svých vojenských zařízení v rozsáhlých podzemních základnách, které zahrnují nejen raketová sila, ale i letecké hangáry a námořní přístaviště. Experti označují Severokorejce za nejpilnější krtky na světě.

Invazní chodby pod hraniční zónou

Určitou představu o systému dává pchjongjangské metro, které se noří do hloubky až 150 metrů. V případě války by nepochybně sloužilo jako obrovský úkryt. V 70. letech kopali Severokorejci také tunely pod silně opevněným demilitarizovaným pásmem (DMP), které rozděluje poloostrov na dva státy. Byly určeny k překvapivé podzemní invazi směrem na jihokorejský Soul ležící přibližně 50 kilometrů na jih od hranic.  

Dva z těchto tunelů si dnes lze prohlédnout – slouží jako atrakce pro zvědavé turisty, kteří si zaplatí sedmihodinový autokarový výlet ze Soulu. Tunel objevený v roce 1978 podcházel demarkační pásmo jen čtyři kilometry od Pchanmundžomu do vzdálenosti 435 metrů. Byl 1,97 metru vysoký a 2,1 metru široký, což by stačilo k přesunu jedné divize za hodinu včetně zbraní. Dnes je na konci zpřístupněného podzemního tunelu ústícího v KLDR pancéřový poklop a hlídkující jihokorejský voják.  

Hwang uprchl do Jižní Koreje v roce 1997 při návštěvě Pekingu. Je to však poprvé, co o Kimových tunelech promluvil veřejně. Dříve patřil k hlavním tvůrcům myšlenek čučche – ideologie spoléhání se na vlastní síly. Po útěku přiznal, že ideologie, na níž staví kult osobnosti rozvíjený kolem Kima a jeho otce ("Drahého vůdce“ a "Velkého vůdce“), neuspěla a přivedla KLDR k hospodářskému krachu.