"Vypadá to, že se lidské rasy navzájem vývojem od sebe vzdalují. Stále méně se sobě navzájem podobáme, nesměřujeme v jednotné smíšené lidství,“ komentoval stanici MSNBC překvapivé závěry výzkumu antropolog Henry Harpending z univerzity v Utahu.

Potvrzují to nejen kosti předků, ale i genetický výzkum Roberta Moyzise z Kalifornské univerzity a Erica Wanga ze sanfranciské společnosti Veracyte Inc. 

Přizpůsobení prostředí

Genetici identifikovali 2000 genetických adaptací, které nepatří do skupiny dobře rozeznatelných genetických odlišností mezi etnickými skupinami, jako je barva očí, vlasů, pleti. Naopak zahrnují mutace, které se projevují v mozku, zažívacím systému, imunitě vůči patogenům, produkci spermií - neviditelné změny, které se týkají fungování organismu.

Většinou jde o reakci na prostředí, ale nejen v rámci geografické migrace, ale i přizpůsobení prostředí, které vytvářejí jednotlivé kultury. Za příklad může sloužit Čína, kde bylo od roku 141 n. l. podrobováno obyvatelstvo (včetně prostých rolníků) obdobě elementárních školních testů, kdo uspěl mohl získat lukrativní místo ve službách státu a mít více manželek a tedy i dětí. Jejich geny tak byly v populaci zastoupeny silněji.

Imunita, spermie i odvaha

Dalším příkladem přizpůsobení se prostředí je například adaptace na malárii. Malárie je nemoc stará 35 tisíc let, její nejvíce nebezpečná verze existuje 5000 let. U obyvatel subsaharské Afriky se vyvinulo 25 genetický mutací, které zvyšují jejich odolnost vůči nemoci. Odolnost vůči viru HIV se pak dnes údajně objevuje u 10 procent Evropanů.

V reakci na prostředí se vyvíjejí i lidské spermie. Antropolog John Hawk z univerzity ve Wisconsinu uvádí, že u různých etnických skupin jsou odlišnosti - množství, pohyblivost a životaschopnost.

Vyvíjí se i mozek, jakkoli se to na jeho objemu příliš nepozná. Mezi rychle se měnící geny zařadili vědci 100, které souvisejí s tvorbou neurotransmiterů, jež ovlivňují náladu, vzrušivost i pozornost. Přibližně 40 procent těchto genů existovalo před 50 000 lety, ale většina se začala prosazovat v uplynulých 10 000 letech.

Existuje také migrační gen DRD4, který se vyvinul až s tím, jak se lidský druh postupně rozšířil z Afriky. Čím je jeho výskyt silnější, tím dělí populaci od Afriky větší vzdálenost, tím je i četnější výskyt genu. Minimálně jednu kopii genu má 80 procent Jihoameričanů, 40 procent Severoameričanů a jen 20 procent Evropanů a Afričanů.

Děti s tímto genem mají větší tendenci k neklidu , touží také víc než ostatní po něčem novém, a mají větší sklon riskovat – tedy výbava pro každého cestovatele. Především takoví lidé se vydávali na riskantní plavbu do Nového světa.

Darwin by měl radost

Jak si vědci vysvětlují zrychlování mutací? Otec evoluční teorie Charles Darwin, který se narodil 12. února před 200 lety, by měl radost. I na základě zkušeností chovatelů dobytka zdůrazňoval, že pro výběr nejlepších rysů má velký význam, co největší počet kusů ve stádě. Evoluce lidí proto podle Harpending a Hawka nabírala rychlost s přibývajícím počtem lidí.

Před 10 tisíci lety žilo na celém světě jen 10 miliónů lidí, v dobách říše římské na přelomu letopočtu to bylo již 200 miliónů a dnes žije na téže Zemi 6,7 miliardy lidí. Genetické odlišnosti lidí se přitom mohou zdát naprosto zanedbatelné, protože DNA jakýchkoli dvou lidí na světě se liší o půl procenta a z 99,5 procent se shodují. Ovšem lidský genetický kód se od šimpanzího liší jen ve dvou procentech.