Hitler a Mussolini si pomocí takových praktik k sobě připoutali milióny lidí. "Pochody nebo tance podrobují lidskou mysl kontrole. Způsobují, že se cítíme jako součást většího celku a prospěch celku je pak stejně důležitý jako osobní," vysvětlil doktor  Scott Wiltermuthm, který se svým týmem testoval skupinu 96 lidí. 

Testovaní lidé byli rozděleni do čtyř skupin, které dostaly odlišné úkoly. Mimo jiné například měli poslouchat potichu písničku a potichu opakovat její slova. V jiné skupině ji měli zpívat nahlas, v další zpívat a zároveň tančit a v poslední skupině současně poslouchat jiné verze písně, takže se synchronizace při tanci a zpěvu rozpadala.

Pak přišlo na řadu zkoumání loajality a jednotlivci byli podrobováni testu, zda upřednostní svůj prospěch nebo prospěch skupiny. Jednoznačně se ukázalo, že lidé ze skupin, které měly za úkol synchronizované činnosti jsou ke skupinám mnohem loajálnější.

Stádní chování je podpořeno i chemicky

Nizozemský výzkumník Vasily Klucharev z Dondersova centra v Nijmegenu zjistil, že mozek uvolní více přijemné vjemy stimulujícího dopaminu, pokud jsme ve schodě s ostatními lidmi ve své skupině. Klucharevův tým testoval skupinu 24 žen, které měly hodnotit atraktivitu jiných 200 žen. Účastnice testu měly tedenci měnit své hodnocení v okamžiku, když zjistily, že se neshoduje s většinou ostatních.

Mozek v takovém případě vyslal signál ekvialentní chybové hlášce. "To je mechanismus, který nás nutí následovat houf," komentoval výzkum  Klucharev.