Zpráva, kterou chtějí zveřejnit ve čtvrtek na konferenci v San Francisku, uvádí, že za dramatický úbytek ledové masy může globální oteplování.

Největší ztráta ledu byla zaznamenána v Grónsku, a to přes bilión tun. Podle geofyzika z NASA Scotta Luthckeho se navíc rozpouštění stále zrychluje. Údaje sice nezachycují celý letošní vývoj v Grónsku, ale dle Luthckeho vyjádření je již nyní patrné, že úbytek ledu nebude tak velký, jako tomu bylo minulý rok.

Relativně optimistické informace poskytly satelity NASA také o Aljašce. Zde od roku 2005 došlo k mírnému nárůstu povrchového ledu, zejména kvůli silnému a častému sněžení. Od roku 2003 Aljaška nicméně ztratila 400 miliard tun ledu.

Úbytek povrchového ledu se také podílí na zvyšování hladiny světových oceánů. Zatímco v roce 1990 nemělo oteplování v Grónsku na mořskou hladinu žádný vliv, nyní výpočty podle dalšího experta z NASA Jaye Zwallyho prokázaly, že tání grónského ledu zvyšuje hladinu oceánů zhruba o půl milimetru ročně. Celkově se působením globálního oteplování zvýšila za posledních pět let úroveň vody v oceánech o pětinu palce (tedy asi půl centimetru).

Co se týče tání ledovců, vyhlídky v žádném případě nejsou optimistické. „Nelepší se to. Oteplování se stále zvyšuje a situace se nezmění,“ řekl Zwally. V některých oblastech Arktidy severně od Aljašky teploměry letos na podzim zaznamenaly o devět až deset stupňů vyšší teploty, než je dlouhodobý průměr.

Oteplováním se uvolňuje také metan

S oteplováním navíc nedochází jen k tání ledu, ale zároveň k uvolňování nebezpečného metanu. Ten se řadí k mnoha činitelům, jež mají na svědomí takzvaný skleníkový efekt.

Podle jedné ze studií vyšší teplota vody způsobuje tání trvale zmrzlé půdy, čímž se dostává metan do ovzduší. Podle další studie se v ledovcích u Sibiře nacházejí metanové kapsy, které se táním narušují.

Jak uvádí profesor Igor Semiletov z Aljašské univerzity ve Fairbanksu, množství metanu ve Východosibiřském moři a moři Laptěvů je desetkrát vyšší než v polovině 90. let.