Místní televize přinesla záběr, jak se posádka jedné z ponorek zachránila na člunu. Opuštěná ponorka pak klesla i s drogami na dno Pacifiku. Podle námořního kapitána Gustava Angela je zásah úspěchem, i když se muže nepodaří odsoudit, drogy u sebe neměli a důkazy pro to nejsou. Deset tun drogy se ale nedostane na trh.

Nad hladinu vyčnívá z těchto malých člunů jen šnorchl a navigační zařízení, využívající GPS. Zjistit je proto může jen sonar ponorek námořnictva. Každá z nich umožňuje přepravit dvanáct až patnáct tun kokainu. Posádku tvoří čtyři až pět lidí.

Není jasné, kde se ponorky montují

Pode námořnictva mají kartely flotilu dvaceti podmořských člunů poháněných dieselovými motory, které zásobují akumulátory. Podle policistů jsou vyráběny poblíž pacifického pobřeží v ústí řek porostlých mangrovovými houštinami, takže se nedá ze vzduchu zjistit, kde jsou montovány.

Poté, co je ponorka dokončena, je naplněna nákladem, spustí se při přílivu na řeku, s odlivem se pak dostane na moře. Podmořským člunům poháněným jedním nebo dvěma šrouby trvá při rychlosti deset až dvanáct uzlů asi dva týdny, než se dostanou do cíle v zemích Střední Ameriky nebo na pobřeží Mexika, odkud se drogy dále pašují do USA.

Ponorky využívají technologie vyvinuté nacistickým Německem, kdy podmořské čluny mohly dlouhodobě plout pod hladinou, protože šnorchl zajišťoval přívod vzduchu nejen pro posádku, ale také pro dieselový agregát.

Drogové kartely modernizují techniku

"Rychle rozvíjejí techniku. Jsou větší, rychlejší a vybavení navigací GPS a satelitními telefony. Musíme si udržet převahu,“ uvedl kolumbijský viceadmirál Edgar Cely.

Kapitán Angel řekl agentuře Reuters, že za dva a půl roku se podmořskou cestou podařilo přepravit asi 30 tun drogy.

Dopravu pod hladinou začaly uplatňovat drogové kartely kvůli stále lepšímu vybavení pobřežní stráže. Rychlé čluny s drogou už nemají takové šance uniknout, neboť námořnictvo je lépe vybaveno a letectvo je schopno je mnohem snáze zjistit než podmořské čluny.