Článek
Hofmannn zemřel ve svém domě v Basileji. V úterý podlehl srdečnímu infarktu.
Absolvent curyšské univerzity ale nehledal nové drogy, věnoval se výzkumu léčivých látek. "Tuto substanci jsem vyrobil jako lék. Není mou chybou, že ji lidé zneužili," hájil později látku, kterou sám označil za "moje problémové dítě". Tak nazval i svou knihu o LSD.
Látku syntetizoval v roce 1938, kdy se věnoval ve farmaceutické firmě Sandoz studiu využití látek z námelu při léčbě srdečních nemocí.
Hofmann byl prvním uživatelem LSD
Sám se stal jejím prvním uživatelem, když 16. dubna 1943 mu při pokusech ulpěla na prstech a prostoupila kůží. „Musel jsem odejít práce domů, protože jsem náhle měl divné pocity neklidu a mírné zmatenosti,“ napsal vedení společnosti. „Vše, co jsem viděl, bylo zkreslené jako ve zprohýbaném zrcadle,“ dodal v popisu své cesty domů, kam jel na kole. Měl jsem pocit, že jsem zakořeněn v jednom bodě, ale můj asistent mi řekl, že jsme jeli velmi rychle.
O tři dny později si Hofmann vzal cíleně větší dávku a prožil svůj první velký a dost strašidelný trip. „Látka, se kterou jsem chtěl experimentovat, mě ovládla. Byl jsem plný hrozného strachu, že bych se mohl zbláznit. Byl jsem odnesen do odlišného světa a odlišného času,“ psal v poznámkách.
Firma však látku dále vyvíjela, ovšem už ne jako lék na srdeční choroby. Přepokládalo se, že látku bude možno využít v psychiatrii, protože dokázala odblokovat pacientovy obranné mechanismy, aby mohl snáze hovořit o svých problémech a traumatech. Hodně se od ní slibovalo při léčbě schizofrenie. Nějakou dobu se s jejím použitím v psychiatrii experimentovalo, podílel se na tom významnou měrou i český psychiatr Stanislav Grof.
Od léku k droze
V šedesátých letech se však LSD stalo hlavní drogou mládeže. Hippies hodně užívali halucinogenní drogy. Velkým propagátore LSD byl profesor Timothy Leary, podle nějž měly halucinogeny rozšířit vědomí. Sám také inicioval podávání drogy vězňům a tvrdil, že se tím snižují jejich sklony k recidivě.
LSD užívala většina rockových hudebníků šedesátých let a to nejen předstvitelé sanfranciské psychedelické scény, jako Jefferson Airplane nebo Gratefuil Dead, ale také Rolling Stones nebo The Doors.
Mnozí uživatelé ale pod vlivem halucinogenů spáchali sebevraždu, nebo se připravili o život či o zdraví, protože ztratili kontakt s realitou, vypadli z okna nebo částečně oslepli, protože se hodiny dívali do slunce . V roce 1966 proto bylo LSD v USA zakázáno. K zákazu se později připojily i další země.
Hofmann zákaz LSD odsuzoval
Hofmann za látku celý život bojoval a stavěl se proti zákazu využívat ji v lékařském výzkumu. "LSD není návykové ani toxické. Jeho nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí: může být krásná a může být strašná. Přijali jsme alkohol a tabák, ale nepřijali jsme halucinogeny," napal v roce 1993.
Podle jeho zjištění má LSD podobnou chemickou strukturu jako halucinogenní houby používané mexickými indiány při náboženských obřadech. Ti je ovšem používají rituálně a ne pro zábavu, zdůrazňuje švýcarský antropolog Jeremy Narby, který studoval vztah amazonských indiánů k halucinogenům a sám také užil ajahuasku.
I Hofmann drogu během svého dlouhého života ještě několikrát užil. "LSD vám může pomoci otevřít oči," řekl jednou.